Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 458/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. Č., zastoupeného Mgr. D. K., advokátkou, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 12. 6. 2000, sp. zn. 453/2000-2, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností ze dne 31. 7. 2000 domáhal zrušení shora označeného usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 s tím, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho práva zaručená d, a to právo na soudní a jinou právní ochranu ( ), právo na nedotknutelnost obydlí ( ) a právo na nedotknutelnost soukromí osoby ( ).

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že napadeným usnesením byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, místním oddělením Stodůlky v Praze 5, ze dne 9. 5. 2000, č. j. OR5 841/MO5-TČ-2000, kterým byla podle § 159 odst. 1 trestního řádu odložena věc podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a trestního zákona, kterého se měla dopustit bývalá manželka stěžovatele tím, že u bytu v Praze 5, K. 1940, vyměnila zámky.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení - Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 - který ve svém vyjádření ze dne 23. 11. 2000 navrhl zamítnutí ústavní stížnosti s tím, že rozepře mezi bývalými manželi Č. byly řešeny nejen soudy I. a II. stupně, nýbrž i Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 5, a v návaznosti na to i Policií ČR, místním oddělením Stodůlky v Praze 5. Věc podléhala dohledu Městského státního zastupitelství v Praze, které až na drobné pochybení ve výkladu § 249a trestního zákona, neshledalo v postupu státního zastupitelství žádná pochybení. Skutečnosti, uváděné v ústavní stížnosti, nejsou ničím jiným, než opisem trestního oznámení stěžovatele a žádosti o dohled Městského státního zastupitelství v Praze.

Podle ustálené rozhodovací praxe nepřísluší Ústavnímu soudu posuzovat věcnou správnost či zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné moci, neboť jeho pravomoci vymezené jak y ( ), tak ( ), sledují zásadně jen otázky ochrany ústavnosti a v podstatě stejným způsobem vymezují podmínky jeho ingerence do rozhodovací činnosti těchto orgánů.

Možno tedy konstatovat, že přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu, došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, když neshledal porušení žádného z ústavních principů trestního řízení ani ochrany nedotknutelnosti obydlí a soukromí osoby.

Shromážděné důkazy totiž nesvědčí ani o postupu protizákonném, když nelze dovodit, že by orgány činné v trestním řízení, o jejichž rozhodnutí v daném případě jde, ze zjištěných důkazů vyvodily zcela nepřiměřené právní úvahy. S ohledem na zjištěné skutečnosti lze konstatovat, že Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 se věcí podrobně zabývalo a z výsledků šetření nedovodilo závěr o spáchání trestného činu. Proto v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu podanou stížnost zamítlo. Odložení trestní věci nemá za následek zánik nároku na uplatnění ochrany u nestranného soudu, není rozhodnutím ve věci samé a nebrání v případném uplatnění nároku stěžovatele žalobou v řízení občanskoprávním.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. 6. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu