Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 284/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, o ústavní stížnosti Ing. L. M., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 9. 5. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatele, která směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. .

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. , byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, přičemž výkon trestu mu byl podmíněně odložen a stanovena zkušební doba v trvání 18 měsíců. Současně byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. K. R. způsobenou škodu. Odvolací soud pak odvolání stěžovatele usnesením ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. , zamítl. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obou obecných soudů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a obě napadená rozhodnutí jsou v rozporu s ustanovením a 2 a d (dále jen " ") jakož i s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to především tím, že se neměl možnost vyjádřit k jednotlivým důkazům listinné povahy, soud I. stupně se ve svém rozhodnutí opřel o důkazy, které předepsaným způsobem a v příslušné procesní formě neprovedl.

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a s ohledem na obsah ústavní stížnosti si vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze, vyjádření a spis, sp. zn. , Obvodního soudu pro Prahu 5 a vyjádření vedlejšího účastníka řízení, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 23. 6. 2000 uvedl, že nepovažuje za účelné nad rámec odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se k obsahu podané ústavní stížnosti vyjadřovat.

Obvodní soud pro Prahu 5 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 19. 6. 2000 uvedl, že se plně odvolává na obsah spisu a napadená rozhodnutí.

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejší účastník řízení, se sdělením ze dne 8. 11. 2000 vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že věc, která je předmětem ústavní stížnosti, byla projednána v řádně vedeném soudním řízení, ve kterém nebylo shledáno porušení zásad trestního řízení. Oba soudy věnovaly věci náležitou pozornost. Umožnily stěžovateli uplatnit jeho ústavně zaručená základní procesní práva při jednání i v podobě odvolání. Námitky uvedené v ústavní stížnosti stěžovatel předložil v odvolacím řízení a odvolací soud se s nimi vypořádal v souladu s § 254 trestního řádu. Stěžovatel tak pouze pokračuje v argumentaci a dokazování, které bylo předmětem řízení před obecnými soudy. Obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí okolnosti, ze kterých vycházely při právním posouzení jednání stěžovatele, uvedly a své úvahy i dostatečným způsobem rozvedly.

Pokud jde o otázku hodnocení důkazů, je Ústavní soud v tomto případě nucen potvrdit své vícekrát opakované stanovisko ve své ustálené judikatuře, podle kterého funkcionálně jako "soudní orgán ochrany ústavnosti" ( y ČR) není další soudní instancí. Podle y ČR jen soud, který je součástí soustavy obecných soudů podle y ČR, rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou proto záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu y ČR. Je to v plném souladu s ústavním principem nezávislosti soudů ( y ČR, y).

Je tedy zřejmé, že napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do namítaných základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle y ČR.

Za tohoto stavu věci Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. 6. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu