Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
36009.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 284/2000
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, o ústavní stížnosti Ing. L. M., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 9 To 648/99 , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. 30 T 54/99 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavnímu soudu byla dne 9. 5. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatele, která směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 9 To 648/99 , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. 30 T 54/99 .
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. 30 T 54/99 , byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 2 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, přičemž výkon trestu mu byl podmíněně odložen a stanovena zkušební doba v trvání 18 měsíců. Současně byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. K. R. způsobenou škodu. Odvolací soud pak odvolání stěžovatele usnesením ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. 9 To 648/99 , zamítl. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obou obecných soudů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a obě napadená rozhodnutí jsou v rozporu s ustanovením čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") jakož i s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to především tím, že se neměl možnost vyjádřit k jednotlivým důkazům listinné povahy, soud I. stupně se ve svém rozhodnutí opřel o důkazy, které předepsaným způsobem a v příslušné procesní formě neprovedl.
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a s ohledem na obsah ústavní stížnosti si vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze, vyjádření a spis, sp. zn. 30 T 54/99 , Obvodního soudu pro Prahu 5 a vyjádření vedlejšího účastníka řízení, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 23. 6. 2000 uvedl, že nepovažuje za účelné nad rámec odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se k obsahu podané ústavní stížnosti vyjadřovat.
Obvodní soud pro Prahu 5 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 19. 6. 2000 uvedl, že se plně odvolává na obsah spisu a napadená rozhodnutí.
Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejší účastník řízení, se sdělením ze dne 8. 11. 2000 vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že věc, která je předmětem ústavní stížnosti, byla projednána v řádně vedeném soudním řízení, ve kterém nebylo shledáno porušení zásad trestního řízení. Oba soudy věnovaly věci náležitou pozornost. Umožnily stěžovateli uplatnit jeho ústavně zaručená základní procesní práva při jednání i v podobě odvolání. Námitky uvedené v ústavní stížnosti stěžovatel předložil v odvolacím řízení a odvolací soud se s nimi vypořádal v souladu s § 254 trestního řádu. Stěžovatel tak pouze pokračuje v argumentaci a dokazování, které bylo předmětem řízení před obecnými soudy. Obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí okolnosti, ze kterých vycházely při právním posouzení jednání stěžovatele, uvedly a své úvahy i dostatečným způsobem rozvedly.
Pokud jde o otázku hodnocení důkazů, je Ústavní soud v tomto případě nucen potvrdit své vícekrát opakované stanovisko ve své ustálené judikatuře, podle kterého funkcionálně jako "soudní orgán ochrany ústavnosti" (čl. 83 Ústav y ČR) není další soudní instancí. Podle čl. 90 Ústav y ČR jen soud, který je součástí soustavy obecných soudů podle čl. 91 Ústav y ČR, rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou proto záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústav y ČR. Je to v plném souladu s ústavním principem nezávislosti soudů (čl. 81 Ústav y ČR, čl. 36 odst. 1 Listin y).
Je tedy zřejmé, že napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do namítaných základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústav y ČR.
Za tohoto stavu věci Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. 6. 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu