Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 248/99

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V návrhu ústavní stížnosti stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 1999, sp. zn. . Stěžovatel se žalobou podanou dne 19. 1. 1994 Okresnímu soudu v Blansku domáhal náhrady škody po žalovaném, kterého označil jako Povodí Moravy, závod Dyje - státní příspěvková organizace, ulice D. 11, Brno. Tato organizace však ke dni 31. 12. 1993 byla zrušena a nově byla ke dni 1. 1. 1994 založena obchodní společnost Povodí Moravy, a. s. Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 15. 9. 1998, č. j. -54, rozhodl tak, že řízení ve smyslu zastavil, neboť stěžovatel označil v žalobě jako účastníka neexistující subjekt. Krajský soud v Brně jako soud odvolací potvrdil odvoláním stěžovatele napadené usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 9. 1998, č. j. -54, ve výrocích I a II a ve výroku III změnil tak, že se státu náhrada nákladů nepřiznává.

Podle přesvědčení stěžovatele, bylo napadeným usnesením Krajského soudu v Brně zasaženo do jeho ústavního práva plynoucího z a d (dále jen " "), neboť bylo povinností soudu vyzvat stěžovatele, aby odstranil jediný nedostatek, který v žalobě byl, spočívající v tom, že místo právní formy akciová společnost bylo uvedeno, že jde o státní příspěvkovou organizaci.

Ústavní soud si, s ohledem na ustanovení , o Ústavním soudu, vyžádal vyjádření účastníka řízení.

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 8. 7. 1999 navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a uvedl, že dle jeho názoru k porušení žádného práva stěžovatele zaručeného u nedošlo. Pokud jde o označení žalované osoby, byla označena všemi náležitostmi, které vyžaduje , takže jakékoliv poučování ze strany soudu nepřicházelo v úvahu. Není věcí soudu, aby za účastníka rozhodoval o tom, kdo má být druhým účastníkem řízení. Stěžovatel označil v žalobě jako účastníka neexistující subjekt, přičemž mu nic nebránilo, aby uvedl subjekt existující. Krajský soud současně připustil, že na základě v rozhodnutí uvedených poznatků mělo být řízení před soudem I. stupně zastaveno již v samém počátku. To však nemůže nijak ovlivnit správnost napadeného rozhodnutí.

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Brně postupoval v souladu s ustanovením . Podstata ústavní stížnosti pak spočívá v opakování stejných argumentů, kterých se stěžovatel již dovolával v odvolacím řízení. Krajský soud v Brně se těmito argumenty zabýval a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve smyslu ustanovení jsou soudy povinny poskytovat účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Při své poučovací povinnosti vychází soud z okolností konkrétního případu. Musí přitom dbát, aby nebyla porušena nestrannost v občanském soudním řízení. Poučení žalobce o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, však přesahuje poučovací povinnost soudu podle a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků.

Žaluje-li žalobce neexistující právnickou osobou, nejde o případ nedostatku, neúplnosti, případně nepřesnosti žaloby, o jejichž odstranění má soud usilovat podle , ale o nedostatek podmínky řízení, který odstranit nelze, a soud musí řízení zastavit podle . S ohledem na ustanovení soud tak učiní vždy, jakmile tuto skutečnost zjistí.

Za tohoto stavu věci Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost.

Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti pak Ústavní soud nepožadoval po stěžovateli odstranění vady plné moci ze dne 10. 5. 1999, spočívající v nedodržení podmínky stanovené v , o Ústavním soudu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. 6. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu