Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 236/99

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti města K., zastoupeného JUDr. D. J., advokátkou, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 9. 1994, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 9. 1994, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. , s tím, že podle jeho přesvědčení ze strany soudů došlo ve sporu o uzavření dohody o vydání věci k nesprávnému posouzení pojmu "tíseň", použitého v ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích. Současně pak stěžovatel podal návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 9. 1994, sp. zn. .

S ohledem na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení a vyjádření vedlejší účastnice řízení.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 8. 10. 1999 poukázal na kusost ústavní stížnosti a na skutečnost, že ve svém rozhodnutí respektoval právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. .

Okresní soud v Novém Jičíně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 4. 10. 1999 odkázal jak na důvodovou část napadených rozsudků, tak i na důvodovou část rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. .

Vedlejší účastnice řízení, F. N., ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 11. 10. 1999 navrhla zamítnutí ústavní stížnosti a uvedla, že stěžovatel se v podstatě domáhá přezkoumání rozhodnutí obecných soudů, která vedlejší účastnice považuje za správná, neboť pojem tísně tyto soudy správně vyložily. Vedlejší účastnice řízení současně navrhla, aby Ústavní soud zavázal stěžovatele k zaplacení nákladů řízení vzniklých vedlejší účastnici v souvislosti s tímto řízením. Sdělením ze dne 8. 6. 2000 pak právní zástupce vedlejší účastnice řízení sdělil, že tato dne 14. 12. 1999 zemřela.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených rozsudků zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním posouzením věci obecnými soudy, přičemž v odůvodnění stížnosti stěžovatel v podstatě opakuje argumenty, které již uplatnil v řízení před obecnými soudy a staví tak v podstatě Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal, když stěžovatel konkrétní porušení svých ústavně zaručených práv a svobod ani nenamítal.

Ústavní soud již vícekrát judikoval, že z ústavního principu nezávislosti soudu podle článku 82 y vyplývá, mimo jiné, zásada volného hodnocení důkazů. Je-li tato zásada, vyjádřená v ustanovení respektována, a tak tomu podle názoru Ústavního soudu v předmětné věci bylo, není Ústavní soud oprávněn hodnocení důkazů znovu "hodnotit", a to dokonce ani tehdy, pokud by se sám s takovým hodnocením případně neztotožňoval. Skutečnost, že obecné soudy opřely svá rozhodnutí o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá samo o sobě důvod k ústavní stížnosti (srov. např. nález

sp. zn.

publikovaný pod č. 35, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, C. H. Beck, Praha).

Je tedy zřejmé, že napadenými rozhodnutími nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny u ČR a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách podle y ČR.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Pokud jde o náhradu nákladů řízení vedlejší účastnici řízení, Ústavní soud neshledal důvody pro postup podle ustanovení , o Ústavním soudu.

Pro odmítnutí ústavní stížnosti nezabýval se již Ústavní soud návrhem na odložení vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 9. 1994, sp. zn. ( , o Ústavním soudu).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. 6. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu