Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 227/99

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň, ze dne 19. 4. 1999, č. j. 4/286/99, a č. j. 5/286/99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se domáhal zrušení shora označených rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň, kterými bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzena rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň město ze dne 31. 3. 1999, č. j. 26/99 a 27/99, o ukončení pracovní neschopnosti stěžovatele. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že obě napadená rozhodnutí porušují jeho právo na zdraví podle d (dále jen " "), podle něhož má každý právo na ochranu zdraví a podle y nesmí být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle y.

S ohledem na ustanovení , o Ústavním soudu, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka řízení.

Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň, ve svém vyjádření ze dne 22. 6. 1999 uvedla, že jak Okresní správa sociálního zabezpečení, tak i Česká správa sociálního zabezpečení, se svým postupem a rozhodováním v maximální míře snažily chránit zdraví stěžovatele. Stěžovatel je od 28. 2. 1985 osobou se změněnou pracovní schopností a od roku 1996 poživatelem starobního důchodu. Dne 12. 4. 1998 byl stěžovatel uznán práce neschopným. Vzhledem k tomu, že stěžovatel je poživatelem starobního důchodu a pokud splnil veškeré zákonné podmínky nároku na nemocenské, náleželo mu nemocenské u zaměstnavatele - Právnické fakulty UK Praha - po dobu 84 kalendářních dnů, a to podle ustanovení , o nemocenském pojištění zaměstnanců. I když pracovní neschopnost ze dne 12. 4. 1998 trvala déle než šest měsíců, nemohla Okresní správa sociálního zabezpečení zahájit řízení o přechodu z pracovní neschopnosti do částečné nebo plné invalidity, protože byl stěžovatel v té době poživatelem starobního důchodu a ani neměl nárok na výplatu nemocenského. Dne 31. 3. 1999 rozhodla Okresní správa sociálního zabezpečení ukončit pracovní neschopnost stěžovatele, a to na základě posouzení zdravotního stavu stěžovatele. Pokud je stěžovatel poživatelem starobního důchodu, je tudíž zcela na jeho svobodné vůli, zda bude i nadále vykonávat advokátní praxi nebo provozovat jinou činnost či užívat zaslouženého odpočinku. K námitce stěžovatele, že v době pracovní neschopnosti nevykonával žádnou činnost, předložil pak účastník řízení kopii stanoviska Celního ředitelství v Plzni ze dne 5. 3. 1999, pod č. j. 1464/1-238/1/99, která toto tvrzení popírá, neboť stěžovatel v době pracovní neschopnosti, t. j. od 18. 8. 1988, vykonával svoji komerční činnost tím, že přijal zplnomocnění v zastupování klienta před orgány celní správy.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že označený správní orgán se vypořádal se všemi námitkami, které byly v opravném prostředku uplatněny, a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil svá rozhodnutí, opírající se o ustanovení , o správním řízení.

Stěžovatel zcela opomíjí skutečnost, že y, který stanoví, že každý má právo na ochranu zdraví, je tzv. blanketní norma, která předpokládá konkretizaci "běžným" zákonem, tj. v daném případě , o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud se týká napadeného y, tento článek y přijímá princip všeobecné soudní přezkoumatelnosti správního rozhodnutí, avšak ve větě druhé deleguje zákon, aby z přezkoumatelnosti správních rozhodnutí soudem připustil výjimky. To činí , jenž v odstavci 2 z této přezkoumatelnosti vyjímá některá správní rozhodnutí obecně a v odst. 3 odkazuje na přílohu A k , která je součástí zákona, a která uvádí specificky další správní rozhodnutí, která jsou ze soudní přezkoumatelnosti vyňata ve zvláštních zákonech. Mezi jinými je v příloze A vyloučena možnost domáhat se, aby rozhodnutí správního orgánu bylo přezkoumáno soudem, i v případech nemocenského pojištění (zabezpečení) podle , o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.

Je tedy zřejmé, že napadenými rozhodnutími nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny u ČR a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách podle y ČR.

Pro výše uvedené byl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z důvodu odmítnutí ústavní stížnosti nepožadoval již Ústavní soud po stěžovateli zajištění právního zastoupení advokátem ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, když právní zástupce stěžovatele JUDr. M. N., sdělením ze dne 9. 10. 2000 plnou moc k zastupování stěžovatele před Ústavním soudem vypověděl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. 6. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu