Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 188/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným P.P., zastoupeného JUDr. J.Š., proti opatření vyšetřovatele Policie ČR, ČVS OV5 - 1215/85-2000, ze dne 3.1.2001, spojeného s návrhem na vydání usnesení o tom, že náklady navrhovatelova zastoupení v jednání před Ústavním soudem v plném rozsahu zaplatí stát, takto:

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byl doručen dne 20. 4. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, později doplněný podáním ze dne 17. 5. 2001, které směřovalo proti opatření vyšetřovatele Policie ČR, ČVS OV5 - 1215/85-2000, ze dne 3. 1. 2001, kterým bylo navrhovateli sděleno obvinění pro trestný čin útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 trestního zákona. Stěžovatel považuje sdělení obvinění za porušení jeho ústavního práva daného , podle kterého nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku, a d (dále jen " "), podle něhož má každý právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud náležitě posoudil námitky vznesené stěžovatelem, avšak nedospěl k závěru, že byl stěžovatel napadenými usneseními dotčen na svých ústavně garantovaných právech či svobodách. Při posuzování ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. opatření či jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. Podstata ústavní stížnosti spočívá v tom, že stěžovatel nesouhlasí s tím, že mu bylo sděleno obvinění.

Ústavní stížnost ve smyslu ust. písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Napadené sdělení obvinění není v tomto smyslu pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož by byl navrhovatel účastníkem. Jednalo se tedy ve smyslu cit. článku y o tzv. "opatření" orgánu veřejné správy. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že podobné opatření lze považovat za porušení základních práv jen tehdy, pokud by orgán veřejné moci při jeho přijímání postupoval ve zjevném (extrémním) rozporu se zákonem. Ze spisového materiálu přitom vyplývá, že vyšetřovatel Policie ČR při sdělení napadeného obvinění dodržel všechna ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu, která příslušný postup orgánu činného v trestním řízení upravují. Navrhovateli písemně sdělil obvinění, které odůvodnil a uvedl v něm, o které skutečnosti opírá svůj závěr, že pravděpodobně byl spáchán uvedený trestný čin. Postupoval tedy ústavně zcela konformním způsobem.

Na tomto místě je třeba konstatovat, že samotné vznesení obvinění ještě neznamená, že by takové posouzení navrhovatelova jednání bylo konečné a že by zde byl vysloven nezvratný závěr, že navrhovatel uvedený trestný čin spáchal.

Čl. 8 odst. 2 y, jehož porušení navrhovatel namítal, stanoví, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by postupem orgánu veřejné moci bylo porušeno toto základní právo navrhovatele. Navrhovatel nebyl zbaven svobody a pokud mu bylo sděleno obvinění, čímž bylo zahájeno trestní stíhání, stalo se tak, jak uvedeno výše, v souladu s ust. § 160 odst. 1 trestního řádu, tedy způsobem, který stanoví zákon.

Vznesením obvinění nemohlo být zasaženo ani do práva navrhovatele na svobodné vyjadřování vlastních názorů, daného mu y, jak navrhovatel ve stížnosti též namítá. Předmětem posuzování orgány činnými v trestním řízení totiž není to, zda navrhovatel mohl či nemohl vyjádřit svůj názor na určitou věc, ale otázka, zda navrhovatel k vyjádření názorů použil výrazové prostředky, které by naplňovaly skutkovou podstatu trestného činu útoku na státní orgán, tedy zda svým jednáním nepřekročil zákonné meze.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným opatřením vyšetřovatele Policie ČR, ČVS OV5 - 1215/85-2000, ze dne 3. 1. 2001, kterým bylo navrhovateli sděleno obvinění pro trestný čin útoku na státní orgán podle trestního zákona, nebyla porušena navrhovatelova základní práva, daná mu ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y a nezbylo mu než návrh podle písmeno a) , jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Vzhledem k tomu, že návrh byl shledán zjevně neopodstatněným, nemohl Ústavní soud ani rozhodnout ve smyslu ust. tak, že náklady zastoupení navrhovatele zcela nebo zčásti zaplatí stát a nezbylo mu než i tento návrh odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2001

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu