Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 286/01

Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V.A., zastoupeného JUDr. J.B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2001, čj. -18, a rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 16. 8. 2000, čj. 72/1226/00-9022, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše uvedeným rozhodnutím stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v d, nedošlo-li k uspokojení jeho restitučního nároku opírajícího se o , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. B.S. se totiž vzdala přídělu předmětných nemovitostí teprve po přijetí usnesení bývalého MNV ze dne 4. 2. 1957, jehož obsahem byla výměna přiděleného hostince č. p. 40 za dům č. p. 4. I když prohlášení o vzdání se přídělu je jednostranným právním úkonem, lze tento úkon zařadit pod ustanovení , neboť vzdání se přídělu je obdobou darování. Podmínka tísně je naplněna již samotným faktem, že tehdejší politické poměry neumožňovaly svobodně podnikat a využívat přidělený majetek pro provozování pohostinství přinášející zdroj obživy. Ve své dispozici s předmětem vlastnictví byl tehdy vlastník omezován represivní politikou, umožňovanou nedostatkem existence právního demokratického státu. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu O.Ú., okresního pozemkového úřadu, vztahujícího se k napadenému rozhodnutí tohoto orgánu, Ústavní soud zjistil, že M.L., B.P., V.A., I.A. a A.A. uplatnili podáním, došlým tomuto úřadu dne 19. 3. 1992, nárok podle ustanovení , týkající se předmětných nemovitostí, tedy domu č. p. 40 s pozemky k. ú. C. Ve věci bylo pozemkovým úřadem i Krajským soudem v Ústí nad Labem několikráte rozhodováno. Posléze pak O.Ú., okresní pozemkový úřad, rozhodl již citovaným rozhodnutím tak, že žadatelé nejsou vlastníky nemovitostí, ve výroku rozhodnutí tohoto úřadu blíže označených. Správní orgán dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že vzhledem k prohlášení B.S. ze dne 6. 2. 1957 o vzdání se přídělu nejde o dvoustranný právní akt, a proto na daný případ nelze aplikovat ani ustanovení V projednávané věci není však dán ani restituční důvod podle ustanovení , jakož i písm. r), citovaného zákona, neboť zemřelý V.S. byl členem přípravného výboru JZD, nebyl nijak politicky pronásledován a k přestěhování manželů S. do domu č. p. 4 došlo z důvodu nemoci V.S., jakož i nevyhovujících životních podmínek v č. p. 40. Správní orgán tedy neshledal za možné aplikovat žádný z restitučních důvodů uvedených v ustanovení Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení o opravném prostředku navrhovatelů proti již konstatovanému rozhodnutí O.Ú. rozhodl tak, že toto rozhodnutí potvrdil. Jak v důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, přiznat vlastnictví k nemovitostem podle , lze pouze osobám oprávněným, splňujícím podmínky dané ustanovením zákona o půdě. Mezi tyto podmínky náleží, že nárokované nemovitosti přešly na stát některým ze způsobů uvedených v zákona o půdě, tato podmínka však ani podle názoru krajského soudu není splněna. Vzdání se přídělu - jako způsob pozbytí vlastnictví ( z roku 1950) - je jednostranným právním úkonem, odlišným od darovací smlouvy podle a násl. tohoto zákoníku. Protože tedy nepřichází v úvahu restituční titul podle zákona o půdě, nemohl pozemkový úřad zkoumat ani podmínky tísně, které jsou pro jeho aplikaci určující. Pozemkový úřad, jak dále konstatuje krajský soud, provedl i obsáhlé dokazování stran skutkové podstaty uvedené v ustanovení zákona o půdě, tj. zabýval se otázkou, zda k přechodu předmětných nemovitostí na stát došlo či nedošlo v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Hodnocení důkazů je právem správního orgánu a ani krajský soud v tomto směru žádné pochybení zde neshledal. Politické postavení V.S., jako jednoho ze zakládajících členů JZD, se nepochybně odráželo v postavení jeho rodiny a nebylo uvedeno a prokázáno nic, z čeho by vyplývalo, že rodina byla po jeho smrti pronásledována.

K uvedeném Ústavní soud dodává, že prohlášení B.S. o vzdání se přídělu není samo o sobě vázáno na žádné podmínky a také Ústavnímu soudu se jeví spíše jako reakce na existující rodinné poměry vyznačující se tím, že V.S. onemocněl a dne 4. 10. 1956 také zemřel. Výčet důvodů umožňujících vydání nemovitostí ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o půdě má taxativní povahu, a proto i Ústavní soud sdílí jako zcela logický závěr, že smlouvu o darování nemovitostí uzavřené dárcem v tísni (§ 6 odst. 1 písm. h) zákona o půdě) nelze směšovat se vzdáním se přídělu jako jednostranným právním úkonem, stejně jako na druhé straně lze stěží spatřovat restituční důvod podle zákona o půdě v rodinných poměrech původních vlastníků, postrádajících jakoukoli souvislost s politickou perzekucí podle

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. června 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu