Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 339/01

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti obce Měchenice, zastoupené starostou L. T., právně zastoupené JUDr. V. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24.3.1999, sp. zn. , , , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 1.6.2001 napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označený rozsudek Krajského soudu v Praze v části výroku, kterým byl pod bodem II. změněn výrok rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 31.10.1995, čj. -123, ve znění rozsudků jej doplňujících ze dne 4.9.1997, čj. -145, a ze dne 26.3.1998, čj. -152, tak, že se předmětný rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o uzavření dohody mění tak, že stěžovatel (dříve odpůrce č. 1) a odpůrce č. 2, T. jsou povinni uzavřít s navrhovatelkou dohodu, jíž vydávají do jejího vlastnictví chatu, se stavební parcelou, stavební parc., včetně objektu na něm stojícím, a pozemek. Pod bodem I. byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dále bylo shora označeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o potvrzení doplňujících rozsudků a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Stěžovatel dále uvedl, že ve stanovené lhůtě a za podmínek ust. (ve znění před novelou provedenou ) podal proti stížností napadenému rozsudku dovolání. Nejvyšší soud ČR rozhodl rozsudkem ze dne 6.3.2001, čj. -203, mimo jiné tak, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu se zamítají.

Stížností napadenému rozsudku odvolacího soudu navrhovatel vytýká, že jím bylo porušeno právo na soudní ochranu, zakotvené v , v d ( dále jen "Listina") a y, neboť podle názoru navrhovatele odvolací soud porušil ust. a , ve znění platném před novelizací provedenou Současně navrhovatel zdůrazňuje, že označený odvolací soud na předmětnou právní věc nesprávně aplikoval ust. , ve znění pozdějších předpisů, místo , ve znění pozdějších předpisů, když vycházel z toho, že předmětné nemovitosti přešly na stát bez právního důvodu.

Mimo shora uvedené pochybení stěžovatel odvolacímu soudu vytýká řadu dalších procesních nedostatků, které měly podle jeho názoru částečně původ v nesprávně a nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.

Aniž by se Ústavní soud zabýval rozhodováním odvolacího soudu ve věci samé a oprávněností stěžovatelem uplatněných stížnostních důvodů, byl nucen nejprve zkoumat zda nejsou důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti.

Ve smyslu ustálené judikatury Ústavného soudu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30.7.1996,

sp. zn.

, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS sv. 5, roč. 1996 - I. díl, pod č. 13) smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [ písm. d) y, , odst. 3 písm. a) ], když k této nápravě nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato pravomocné rozhodnutí o posledním prostředku, poskytovaném zákonem k ochraně práv stěžovatele. V dané právní věci bylo bezesporu takovým prostředkem rozhodnutí o dovolání, jehož přípustnost vyplývala z ust. (ve znění platném do novelizace provedené ), pokud směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku prvního stupně ve věci samé. Je to tedy pravomocný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.3.2001, čj. -203, jímž bylo zamítnuto dovolání stěžovatelů, který musí být ústavní stížností v prvé řadě napaden. V opačném případě by rozhodování Ústavního soudu zabývající se jen rozhodnutím odvolacího soudu vedlo k tomu, že předmětné rozhodnutí dovolacího soudu by zůstalo řízením o ústavní stížnosti nedotčeno, což by mohlo vést s ohledem na případné rozdílnosti k porušení principu právní jistoty.

Jestliže tedy stěžovatel ve svém návrhu sice rozsudek dovolacího soudu uvádí, ale nečiní jej předmětem rozhodování Ústavního soudu, je nutno podanou ústavní stížnost odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 19. června 2001