Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 767/2000

Ústavní soud rozhodl dne 4. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti L., s. r. o., zastoupené Mgr. Z. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.10.2000, čj. -34,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí správce daně o dodatečném platebním výměru daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 1993, stěžovatelka uvádí, že výše uvedeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, a to práva na soudní a jinou právní ochranu zakotveného v d (dále je " Listina") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen " Úmluva"), vlastnického práva chráněného y.

V odůvodnění své stížnosti pak uvádí, že je dovozcem obvazové vaty vyráběné v zahraničí, při deklarování tohoto zboží podala písemné celní prohlášení, jednotnou celní deklaraci (dále jen "JCD"), ve které bylo zboží zařazeno do podpoložky celního sazebníku se sníženou sazbou daně z přidané hodnoty ve výši 5 %. Na základě provedené kontroly daně z přidané hodnoty však správce daně uplatnění snížení daně neuznal a dodatečným platebním výměrem doměřil stěžovatelce rozdíl DPH za měsíc červenec 1993 ve výši 28 197,-- Kč. Finanční ředitelství v Brně rozhodnutí správce daně potvrdilo a odvolání stěžovatelky zamítlo. Stěžovatelka je toho názoru, že v daném případě je klíčovou otázkou vymezení pojmu "předběžná otázka" ve smyslu ustanovení zákona ČNR č. , o správě daní a poplatků. Za situace, kdy došlo k propuštění zboží do příslušného režimu na základě samostatného správního rozhodnutí, JCD, jehož součástí byla i podpoložka celního sazebníku a celní sazba zboží a toto rozhodnutí bylo pravomocné a vykonatelné, byl správce daně tímto rozhodnutím vázán a neměl možnost pro vytvoření si jiného úsudku. V tomto směru stěžovatelka nesdílí právní názor soudu vyslovený v odůvodnění napadeného rozsudku. Dále má stěžovatelka za to, že Krajský soud v Brně v dané věci nevyužil a neuplatnil zákonnou úpravu příslušných ustanovení zákona o správě daní a poplatků a zákona o dani z přidané hodnoty a jejich interpretaci považuje za protiústavní. Stěžovatelka považuje v neposlední řadě rozsudek za nepřezkoumatelný, a proto ze všech výše uvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ze spisového materiálu Finančního ředitelství v Brně a spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že správce daně provedl u stěžovatelky kontrolu správného uplatnění daně z přidané hodnoty u všech druhů vaty, se kterými stěžovatelka obchodovala v rozhodném období. Správce daně měl pochybnosti o správnosti sazby u tří druhů dovezené vaty, kterou si stěžovatelka zatřídila do číselného kódu 3005 90 10 se sníženou 5 % daní z přidané hodnoty. Vyzval proto stěžovatelku k prokázání oprávněnosti uplatnění snížené sazby daně s tím, že předložená JCD nejsou rozhodnutím o zatřídění zboží do příslušné podpoložky sazebníku, ale projevem vůle deklaranta navrhnout zboží k propuštění do příslušného režimu. Protože stěžovatelka neprokázala oprávněnost uplatnění snížené sazby daně předložením Závazné informace Generálního ředitelství cel, orgánu kompetentního rozhodnout podle § 46 celního zákona o zařazení dováženého zboží, správce daně požádal v souladu s ustanovením § 34 zákona o správě daní a poplatků o zatřídění 3 vzorků prodávané vaty. Generální ředitelství cel stanoviskem k zařazení ze dne 22. 7. 1997, čj. 1099/32-1158/97, zařadilo vatu značky Gloria WATTE a Isabelle do podpoložky celního sazebníku 56012299, tj. se základní sazbou daně. Správce daně si na základě tohoto stanoviska utvořil úsudek o předběžné otázce a u těchto vzorků doměřil rozdíl z nesprávně uplatněné daně na výstupu, tj. zvýšení z 5 % na 23 %. Proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 15. 1. 1998, č. 17/98, čj. 256/98/343970/3915, vydaného Finančním úřadem ve Slavkově, jímž byla stěžovatelce doměřena daň z přidané hodnoty za červenec 1993 ve výši 28 197,-- Kč, podala stěžovatelka odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 24. 9. 1998, čj. 2592e/98/FŘ/130. Odvolací orgán dospěl k závěru, že správce daně postupoval v souladu s ustanoveními zákona o dani z přidané hodnoty i zákona o správě daní a poplatků. Stěžovatelka podala u Krajského soudu v Brně žalobu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, kterou však soud zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí pak uvedl, že stěžovatelka v rámci daňového řízení neunesla své důkazní břemeno. Pokud se týká stěžovatelkou namítané nesprávné interpretace ustanovení § 28 odst.1 zákona o správě daní a poplatků, Krajský soud v Brně dovodil, že správce daně v rámci rozhodování o předběžné otázce neusuzoval o otázce již rozhodnuté, když uvedl, že JCD je rozhodnutím, kterým se rozhoduje o propuštění zboží do příslušného režimu, obsahující též podpoložku celního sazebníku a celní sazbu zboží, což však neznamená, že se ve věci rozhoduje o zařazení zboží. Přestože se povinné údaje JCD ve smyslu ustanovení § 104 odst.1 a 4 celního zákona stávají součástí rozhodnutí, výrok rozhodnutí je dán pouze předmětem řízení (v daném případě návrhem na propuštění zboží do příslušného režimu), zatímco ostatní skutečnosti uváděné v návrhu se stávají jen součástí rozhodnutí . Dále Krajský soud v Brně rovněž poukázal na ustanovení § 127 odst. 3 celního zákona, ze kterého je zřejmé, že celní orgány jsou oprávněny provádět následnou kontrolu po propuštění zboží, tedy i poté, co takové rozhodnutí bylo v celním řízení vydáno. Je tedy zřejmé, že údaje obsažené v celním prohlášení, které neodpovídají skutečnosti, nejsou ničím neměnným a jejich nápravu lze zajistit jak v celním, tak i daňovém řízení.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal nic, co by nasvědčovalo namítanému zásahu do ústavního práva stěžovatelky zakotveného v článku 36 odst. 1 y a článku 6 Úmluvy, když stěžovatelčina argumentace je jen výrazem odlišného právního názoru na interpretaci ustanovení zákona o správě daní a poplatků v rámci daného řízení. K tomu Ústavní soud opětovně připomíná, že mu nepřísluší zasahovat do rozhodovací pravomoci obecných soudů, pouze v případě, pokud tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y. K porušení těchto principů nedošlo, když správní soud stěžovatelčinu žalobu za dodržení zákonem stanovených zásad projednal, o věci rozhodl, v rámci odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal s námitkami stěžovatelky a vyložil, z jakých důvodů se ztotožnil s právními závěry správce daně. Z tohoto hlediska neobstojí ani stěžovatelkou namítaná nepřezkoumatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí. V ústavní stížnosti stěžovatelka rovněž namítá i porušení y, přičemž tento zásah žádným způsobem nespecifikuje, proto vzhledem k shora uvedeným závěrům o dodržení zásad spravedlivého procesu v řízení před obecným soudem Ústavní soud považuje i toto tvrzení za zjevně neopodstatněné.

S ohledem na výše uvedené důvody Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodů její zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. června 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu