Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 422/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti Ing. L. O., zastoupeného JUDr. PhDr. O. Ch., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal dne 25. 8. 1999 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 26. 8. 1999. Ústavní stížnost směřovala proti shora označenému usnesení, kterým Městský soud v Praze zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 6. 1999, sp. zn. , jímž byl stěžovatel z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) odst. 2 trestního řádu vzat do vazby.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že soudy při rozhodování o vazbě nevycházely ze žádných konkrétních zjištěných skutečností, které by odůvodňovaly závěr, že se stěžovatel dopustil jednání uvedeného v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu. Veškeré závěry soudů jsou podle názoru stěžovatele založeny na hypotézách a ničím konkrétně nepodložených úvahách. Stěžovatel uvedl, že žádným svým skutkem nezavdal jakoukoliv příčinu k obavě, že by se mohl trestnímu stíhání vyhýbat, nebo že by mohl mařit vyšetřování ovlivňováním svědků. Stěžovatel má za to, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavních práv zakotvených v d.

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na obsah ústavní stížnosti si vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze a spis Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. .

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že k porušení ústavních práv stěžovatele nedošlo. Stěžovatel byl vzat do vazby zákonným soudcem a to poté, kdy mu bylo řádně sděleno obvinění a k věci byl soudcem vyslechnut. Ve věci nedošlo k žádným neodůvodněným průtahům, právo na obhajobu stěžovatele bylo plně

respektováno. Ústavní stížnost je podle názoru městského soudu koncipována spíše jako návrh na přezkoumání důvodů vazby v tomto konkrétním případě.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vzal v úvahu jak výklad aplikovaných ustanovení citovaných právních předpisů zastávaný stěžovatelem, tak výklad zastávaný v dosavadních řízeních ve věci rozhodujících soudů, a to při respektování skutečnosti, že Ústavní soud není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu písm. d) y ČR. Ústavní soud neshledal v souzené věci extrémní nesoulad mezi právními závěry Městského soudu v Praze a vykonanými skutkovými zjištěními.

Z obsahu ústavní stížnosti je pak zřejmé, že stěžovatel pouze polemizuje s právními závěry, které Městský soud v Praze přijal. Nutno tedy uzavřít, že samotná skutečnost, že obecný soud nevyhověl návrhu stěžovatele, nemůže být považována za porušení základních práv a svobod, pokud při rozhodování o návrhu tyto soudy dodržely procesní postupy stanovené zákonem.

Ústavní soud konstatuje, že každý případ je nezbytné posuzovat s ohledem na jeho individuální odlišnosti. Princip zákazu libovůle v rozhodování má nepochybně obecnou platnost, je však třeba posoudit, zda došlo k jeho porušení v konkrétním případě. Po posouzení listinných podkladů, které měl Ústavní soud k dispozici lze uzavřít, že uvedený princip v dosavadním průběhu trestního řízení porušen nebyl.

Průběh trestního řízení je živým procesem, který se vyvíjí. Není v pravomoci ústavního soudu zasahovat do průběhu řízení a hodnotit podíl stěžovatele na zjišt'ované trestné činnosti. V daném případě dospěly obecné soudy k závěru, že u stěžovatele jsou dány důvody ke vzetí do vazby. Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl.

Za tohoto stavu věci Ústavní soud návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 5. 6. 2001

JUDr. Antonín Procházka předseda senátu Ústavního soudu