Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 626/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky F.- I. a, s. r. o., zastoupené JUDr. M. U., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 1999, čj. - 288, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 28. 7. 1999, čj. B 1050/15, F 2305/99 - 275,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka svým návrhem napadá v záhlaví uvedená usnesení Vrchního soudu v Praze i instančně mu předcházející rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Brně ve věci návrhu na obnovu řízení. Namítá, že uvedenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva podle d a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a navrhuje, aby oba rozsudky byly Ústavním soudem zrušeny.

Po zjištění, že ve věci bylo podáno také dovolání, Ústavní soud vyčkal do rozhodnutí o dovolání. Dne 9. 10. 2000 pak obdržel usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2000, kterým bylo dovolání odmítnuto. Se znalostí těchto skutečností se Ústavní soud zabýval předloženou ústavní stížností.

Ústavní soud nejprve shledal, že vzhledem ke skutečnosti, že dovolání podané stěžovatelkou bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto, pak ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, bylo posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a příslušného spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je nutno považovat za zjevně neopodstatněný.

Ve věci samé Ústavní soud konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y ČR).

Podstatou ústavní stížnosti je otázka, zda měla být stěžovatelka účastnicí řízení o povolení obnovy řízení ve věci zápisu do obchodního rejstříku. Věcně obdobný návrh podala stěžovatelka již ve věci vedené u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, která skončila dne 24. ledna 2000 odmítnutím návrhu jako zjevně neopodstatněného.

Ústavnímu soudu nezbylo než zopakovat, jak již konstatoval nejen ve zmíněné věci, ale např. také ve věci (publ. jako usnesení č. 35, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14), že řízení před rejstříkovým soudem je řízením nesporným, ve kterém se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, ale pouze o právech nebo povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného či zapisovaného do obchodního rejstříku. Současná právní úprava poskytuje ochranu právům akcionářů obchodních společností, i když nejsou účastníky rejstříkového řízení. Právo na soudní a jinou právní ochranu zaručuje každému, aby se mohl svého práva domáhat stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Proto nelze považovat za porušení nebo omezení práva na soudní ochranu případ, kdy podle platné úpravy akcionáři nejsou sice účastníky rejstříkového řízení, ale právo na soudní a jinou právní ochranu jim není odepřeno právě s ohledem na ustanovení obchodního zákoníku ve spojení s ustanovením Akcionáři se tedy mohou ochrany svých práv domáhat u nestranného a nezávislého soudu jiným způsobem, než účastí v rejstříkovém řízení.

Vzhledem k uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nedošlo k porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2001 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu