Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 137/01

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelů ing. A. P. a J. P., zastoupených JUDr. L. C., advokátem, na postup Obvodního soudu pro Prahu 7, ve věci sp. zn. ,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé podali dne 2. 3. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 5. 3. 2001. Návrh směřoval proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci vedené pod sp. zn. . Navrhovatelé se domáhali, aby Ústavní soud uložil obecnému soudu nepokračovat v průtazích v řízení v uvedené věci a aby v ní neprodleně jednal. Z podaného návrhu a doložených rozhodnutí je zřejmé, že navrhovatelé se původní žalobou ze dne 12. 2. 1997 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit specifikovanou částku z titulu náhrady škody. Dále je zřejmé, že ve věci Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl částečným a mezitímním rozsudkem, č.j. -36, ze dne 14. 4. 1998 tak, že konstatoval, že základ žalobního nároku ohledně části žaloby je opodstatněný. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný. Dále v časové posloupnosti dne 18. 11. 1998 podali navrhovatelé návrh označený jako rozšíření žaloby o další specifikovanou částku s příslušenstvím. O odvolání žalovaného rozhodl Městský soud v Praze usnesením, č.j. -52, ze dne 23. 2. 1999 tak, že rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Následně pak Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl usnesením, č.j. -56, ze dne 10. 3. 2000 tak, že ve výroku I. rozšíření žaloby ze dne 18. 11. 1998 nepřipustil, ve výroku II. žalobu do určité části vyloučil k samostatnému řízení, ve výroku III. pak ohledně vyloučené části řízení zastavil a ve výroku IV. rozhodl o nákladech řízení. K odvolání navrhovatelů Městský soud v Praze usnesením, č.j. , ze dne 22. 8. 2000, rozhodl tak, že odvolání proti výroku I. a II. odmítl jako nepřípustné podle a f) a výrok III. a IV. zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně. Z uvedeného je zřejmé, že ve věci dále probíhá řízení o původní žalobě ze dne 12. 2. 1997, když návrh na rozšíření původní žaloby nebyl pravomocným usnesením připuštěn, a část původní žaloby byla pravomocným usnesením Obvodního soudu vyloučena k samostatnému projednávání.

V takovém stadiu řízení navrhovatelé podali návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, když svým návrhem se domáhali, aby Ústavní soud uložil soudu I. stupně nepokračovat v průtazích v řízení a dále ve věci jednat o návrhu ze dne 18. 11. 1998. Z odůvodnění návrhu pak vyplývá, že navrhovatelé nesouhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně o nepřipuštění návrhu na rozšíření žaloby ze dne 18. 11. 1998. Navrhovatelé tvrdili, že nepřipuštěním rozšíření žaloby a současně nevyloučením rozšíření žaloby k samostatnému projednání je soud v této části nečinný a navrhovatelé jsou tak závažným způsobem dotčeni na svém právu na spravedlivý proces podle a d (dále jen " ") a v důsledku toho byl rovněž porušen a 95 y ČR.

K výzvě Ústavního soudu, zda navrhovatelé ve věci průtahů v řízení před soudem I. stupně využili postupu podle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s a násl. , o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů ČR, ve znění pozdějších předpisů, navrhovatelé uvedli, že stížnost na zbytečné průtahy písemně nebyla podána jen z toho důvodu, že v dané věci se nejedná o průtahy v řízení z organizačních důvodů či zavinění soudce, nýbrž jen o průtahy vzniklé jednoznačným právním názorem soudu I. stupně, potvrzeného právním názorem Městského soudu v Praze.

Vzhledem k tomu, že z výše uvedeného vyplývá, že v předmětné věci jsou spojeny dva postupy, a to ústavní stížnost proti průtahům v řízení před soudem I. stupně a současně, i když to expresis verbis v souvislosti s namítanými průtahy v řízení není uvedeno, je napadeno rozhodnutí soudu I. stupně o nepřipuštění rozšíření žaloby, Ústavní soud se nejdříve zabýval zkoumáním podmínek pro podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Ve vztahu k namítaným průtahům v řízení musel jednoznačně Ústavní soud vycházet ze své ustálené rozhodovací praxe o posuzování přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle uvedeného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Při stížnosti na průtahy v řízení považuje Ústavní soud za takové prostředky k ochraně práva i stížnost na průtahy k předsedovi soudu I. stupně ve smyslu a Jak vyplynulo ze sdělení navrhovatelů, tento postup v jejich případě využit nebyl, a proto Ústavní soud musel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , odmítnout pro jeho nepřípustnost.

Pokud se jedná o námitky směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, č.j. -56, ze dne 10. 3. 2000, kterým nebyla připuštěna změna žaloby (rozšíření návrhu), a z návrhu je patrno, že v nesouhlasu se zmíněným rozhodnutím je jádro ústavní stížnosti, pak Ústavní soud konstatoval, že návrh byl podán opožděně. Proti usnesení, jímž nebyla připuštěna změna žaloby, není přípustné odvolání ( ), a proto ve smyslu je nutno lhůtu pro podání ústavní stížnosti počítat od doručení tohoto rozhodnutí stěžovateli. Navrhovatelé však podali ústavní stížnost až ve lhůtě počítané od doručení rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo odvolání proti tomuto usnesení odmítnuto jako nepřípustné. Vzhledem k této skutečnosti musel Ústavní soud návrh směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, č.j. -56, ze dne 10. 3. 2000, které bylo navrhovatelům doručeno dne 28. 3. 2000, podle odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2001