Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 413/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. S. P., zastoupeného JUDr. Z. K., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2000, č.j. -111, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 9. 1999, č.j. -106, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel napadl ústavní stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2000, č.j. -111. Tímto usnesením bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 9. 1999, č.j. -106, kterým bylo zastaveno řízení o náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem školské státní správy ve výši 2.276.926,- Kč. Podle stěžovatele, který je zřizovatelem soukromé školy Obchodní akademie, mu byla způsobena tato škoda proto, že nebylo respektováno , o poskytování dotací soukromým školám. Soud nedbal zákonem stanoveného postupu, nerespektoval procesní předpisy a jednal v rozporu s a následujícímid a a y ČR. Soudy opakovaně přehlížely námitku stěžovatele, že soukromá škola, které je zřizovatelem, není ve vztahu k žalovanému vedlejšímu účastníku řízení v roli podřízeného, a ten proto stěžovatele interními pokyny krátil na jeho nároku na dotaci.

Ústavní soud si vyžádal soudní spis a vyjádření obou obecných soudů, které shodně odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí s tím, že byly dány podmínky pro zastavení řízení, neboť stěžovatel k výzvě soudu svoji žalobu nedoplnil. Předseda senátu Městského soudu v Praze JUDr. P. H. dále zdůraznil, že předmětem řízení před obecnými soudy nebyl nárok, který by byl realizací některého ze základních lidských práv. Stěžovatel se opět domáhá vyplacení dotace (kde není dána pravomoc soudu), ačkoli argumentuje nárokem na náhradu škody. Návrh je nepřípustný, neboť nebylo využito dovolání podle Není též jasné, jaká újma vznikla stěžovateli jako fyzické osobě. Právo na řádný proces nebylo porušeno, jak plyne z odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Navrhl odmítnutí ústavní stížnosti. Vedlejší účastník řízení, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, uvedlo, že řízení bylo podle jeho názoru vedeno řádně. Stěžovatel nedoložil výši škody, ani neprokázal příčinnou souvislost mezi údajnou škodou a nesprávným úředním postupem. Stěžovatel nárok na 100% dotace od státu neměl, neboť to právní předpis nestanovil. Konkrétní výše dotace byla v kompetenci školských úřadů. Proto navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Na základě ústavní stížnosti, vyžádaného spisového materiálu a vyjádření účastníků, byla ústavní stížnost posouzena jako návrh, který je nepřípustný. Podmínkou podání ústavní stížnosti je, že se jí napadá rozhodnutí, které zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele samotného a tento stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z obsahu rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že tento soud zastavil řízení, když tvrdil, že nemá pravomoc o takto formulovaném návrhu stěžovatele rozhodnout, neboť je zřejmé, že "žalobce nesprávně chápe samotný obsah pojmu škody, kterou setrvale ztotožňuje s neposkytnutou dotací, k rozhodování o níž chybí soudu pravomoc." Stěžovatel tak měl zákonný nárok na podání dovolání, neboť byl dán dovolací důvod podle ve znění platném v době rozhodování. Jeho prostřednictvím mohl uplatnit své námitky proti rozhodnutím obou obecných soudů, kterými bylo zastaveno řízení o jeho žalobě. Této možnosti však stěžovatel nevyužil.

V takovém případě již nebylo třeba zabývat se dalšími okolnostmi případu jako je ústavní základ nároku na dotaci, namítaná zjevná neoprávněnost navrhovatele k podání ústavní stížnosti a povaha vzniklé újmy. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle , ve znění

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2001

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR