Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 69/01

Č E S K Á R E P U B L I K A

U S N E S E N Í

Ú s t a v n í h o s o u d u Č e s k é r e p u b l i k y

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti L., zastoupené Mgr. Z.H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2000, čj. - 25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutím finančních orgánů o dodatečném doměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad (správně prosinec) 1995, stěžovatelka tvrdí, že soudním rozhodnutím bylo zasaženo do jejího vlastnického práva chráněného d (dále jen " ") a práva na soudní a jinou právní ochranu, zejména pak práva na spravedlivý proces zakotveného v y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). V podrobnostech uvádí, že je dovozcem obvazové vaty vyráběné v zahraničí a že při deklarování zboží při dovozu podala celní prohlášení, jednotnou celní deklaraci (dále jen "JCD"), ve které bylo zboží zařazeno do podpoložky celního sazebníku se sníženou sazbou daně z přidané hodnoty ve výši 5 %, kterou také odvedla. Na základě provedené daňové kontroly však správce daně uplatnění snížené sazby neuznal a dodatečným platebním výměrem jí doměřil rozdíl DPH za měsíc listopad (správně prosinec) 1995 ve výši 37.152,- Kč. FŘ postup a rozhodnutí správce daně potvrdilo a stěžovatelčino odvolání zamítlo. Stěžovatelka se domnívá, že v dané věci je klíčovou otázkou vymezení pojmu "předběžná otázka" ve smyslu ustanovení zákona ČNR č. , o správě daní a poplatků, a má za to, že došlo-li k propuštění předmětného zboží do příslušného režimu na základě samostatného správního rozhodnutí, JCD, jehož součástí je i podpoložka celního sazebníku a celní sazba zboží, a toto rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, byl správce daně tímto rozhodnutím vázán a neměl možnost si tvořit úsudek jiný. V tomto smyslu stěžovatelka nesdílí právní názor Krajského soudu v Brně, vyslovený v napadeném rozsudku, má za to, že jde o interpretaci, která je v rozporu nejen se zákonem, ale i ústavními kautelami, a na podporu svých tvrzení poukazuje na konkrétní ustanovení zákona o správě daní a poplatků a zákona o dani z přidané hodnoty v tehdejším znění a celního zákona a tvrdí, že tyto právní normy nebyly v dané věci využity a uplatněny, resp. byly vadně interpretovány. Stěžovatelka poukazuje i na nepřezkoumatelnost rozsudku a žádá Ústavní soud, aby ze všech výše uvedených důvodů napadený rozsudek zrušil.

Ze spisového materiálu F.ú., vedeného k rozhodnutí ze dne 21. 4. 1998, čj. 9775/98/343970/3915, spisu Finančního ředitelství, vedeného k rozhodnutí ze dne 30. 10. 1998, čj. 3571/98/FŘ/130, a ze spisu Krajského soudu v Brně, vedeného k rozhodnutí ze dne 8. 11. 2000, čj. Ca 289/98 - 25, Ústavní soud zjistil, že na základě provedené kontroly správce daně doměřil dodatečným platebním výměrem č. 220/98, ze dne 21. 4. 1998, stěžovatelce daň z přidané hodnoty za období prosinec 1995 ve výši 37.152,- Kč. Stěžovatelka v tomto období dovezla několik druhů vat, které při dovozu zatřídila do číselného kódu se sníženou 5 % daní z přidané hodnoty. Správce daně měl pochybnosti o správnosti zdanění zboží při jeho prodeji na území ČR a vyzval stěžovatelku k prokázání oprávněnosti uplatnění snížené sazby daně s tím, že předložená JDC nejsou rozhodnutím o zatřídění zboží do příslušné podpoložky celního sazebníku, ale projevem vůle deklaranta navrhnout zboží k připuštění do příslušného režimu. Protože stěžovatelka neprokázala oprávněnost uplatnění snížené sazby daně předložením Závazné informace GŘ, orgánu kompetentního rozhodnout o zařazení dováženého zboží podle ustanovení § 46 celního zákona, správce daně požádal v souladu s ustanovením § 34 zákona o správě daní a poplatků o zatřídění tří druhů stěžovatelkou dovážených vat GŘ. GŘ stanoviskem ze dne 22.7.1997 zařadilo vatu zn. Gloria WATTE a zn. Isabele do podpoložky celního sazebníku 5601 22 99, tj. se základní sazbou daně. Správce daně si na základě tohoto stanoviska utvořil úsudek o předběžné otázce a u tohoto zboží doměřil rozdíl ze zvýšení daně z přidané hodnoty z 5 % na 23 %.

Odvolání stěžovatelky FŘ rozhodnutím ze dne 30.10.1998, čj. 3571/98/FŘ/130, zamítlo, když shledalo postup a rozhodnutí správce daně v souladu s příslušnými hmotněprávními a procesněprávními předpisy. Rozhodnutí odvolacího orgánu stěžovatelka napadla správní žalobou, kterou Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobní námitky nejsou důvodné a potvrdil, že stěžovatelka v daňovém řízení neunesla důkazní břemeno. K základní žalobní námitce poukazující na nesprávnou aplikaci a interpretaci ustanovení § 28 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků správními orgány Krajský soud v Brně vyložil, že JCD, obsahující též podpoložku celního sazebníku a celní sazbu zboží, není věcně rozhodnutím o sazebním zařazení zboží, ale rozhodnutím o propuštění zboží do příslušného režimu, takže v rámci rozhodování o předběžné otázce správce daně neusuzoval o otázce již rozhodnuté. Krajský soud v Brně vyložil, že přestože se povinné údaje JCD ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 a 4 celního zákona stávají součástí rozhodnutí, výrok rozhodnutí je dán pouze předmětem řízení ( v daném případě návrhem na propuštění zboží do příslušného režimu), zatímco ostatní skutečnosti uváděné v návrhu se stávají jen součástí rozhodnutí a že v daném případě byla jednotná celní deklarace pouze podkladem pro přiznání k dani z přidané hodnoty za příslušné zdaňovací období. V této souvislosti Krajský soud v Brně poukázal rovněž na ustanovení § 127 odst. 3 celního zákona, podle kterého celní orgány mohou provádět následnou kontrolu po propuštění zboží, tedy i po vydání rozhodnutí v celním řízení, z čehož je zřejmé, že údaje obsažené v celním prohlášení, které neodpovídají skutečnosti, nejsou ničím neměnným a jejich nápravu lze zajistit jak v řízení celním, tak i daňovém. Odůvodnění rozsudku reaguje i na ostatní stěžovatelkou vznesené žalobní námitky.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka se domáhá přezkoumání aplikace a interpretace procesněprávního ustanovení § 28 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, jako to již učinila před obecným soudem. Ústavnímu soudu však přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů nepřísluší, nedošlo-li zároveň k porušení základních práv a svobod.

Ústavní soud však toto tvrzené porušení neshledal. Čl. 36 odst. 1 a 2 y, jakož i Úmluvy, zaručují právo na projednání věci příslušným orgánem a přezkoumání jeho rozhodnutí soudem za dodržení pravidel stanovených zákonem, což se v dané věci stalo. Důkazy provedené a vyhodnocené finančními orgány a poté přezkoumané soudem vysvětlují postup správce daně. Správní soud ve věci nařídil jednání, kterého se stěžovatelka měla možnost účastnit, věc projednal a vydal meritorní rozhodnutí, ve kterém vyložil, na základě jakých skutečností shledal postup správce daně při doměření daně z přidané hodnoty správným. Správní soud vyložil, z jakých důvodů se neztotožňuje se žalobními námitkami stěžovatelky a svoje důvody opřel o příslušná ustanovení zákona o správě daní a poplatků, zákona o dani z přidané hodnoty a celního zákona. Jeho závěry, a to i ty, které souvisí s problematikou předběžné otázky v daňovém řízení, tj. s aplikací a interpretací ustanovení zákona o správě daní a poplatků, se Ústavnímu soudu jeví jako přezkoumatelné. Soudní řízení tak proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté y a rozsudek je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout. Stěžovatelka sice zastává v dané věci opačný právní názor, to však kasaci rozsudku Krajského soudu v Brně neodůvodňuje. Odlišný právní názor nepředstavuje sám o sobě porušení práva na soudní ochranu, stejně jako rozsah práva na spravedlivý proces nelze vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Zásady spravedlivého procesu vyplývající z Úmluvy třeba chápat tak, že v souladu s obecným procesním předpisem musí být v řízení před obecným soudem účastníku zejména zaručeno, že jeho věc bude projednána veřejně, v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tyto záruky nebyly v projednávané věci porušeny a není tak dán prostor pro závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí i porušení y, tvrzený zásah do práv však blíže nerozvádí. S ohledem na shora uvedené závěry o dodržení ústavních procesních práv v řízení před Krajským soudem v Brně Ústavní soud považuje i toto tvrzení za zjevně neopodstatněné.

Za tohoto stavu věci nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. června 2001

JUDr. Pavel Varvařovský, v. r.

předseda senátu