Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 73/01

Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele F.N., zastoupeného JUDr. J.D., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2000, č. j. -32, a rozhodnutím FŘ ze dne 30. června 1998, č. j. 5361/1/98, a F.ú. ze dne 29. srpna 1996, č. j. FÚ 12/2/23/96-Nov/3000, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -32, ze dne 17. října 2000, a předcházejících rozhodnutí FŘ a F.ú. Uvedl, že se postupem soudu, u něhož podal žalobu proti zamítnutí odvolání podaného ve věci dodatečného platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob, cítí dotčen na právech zakotvených v d, když jeho věc nebyla projednána veřejně a za jeho účasti tak, aby se mohl ke všem prováděným důkazům vyjádřit. Poukázal na okolnosti, za nichž byla zakoupena nemovitost od FNM ČR, na výdaje s tím spojené a vyjádřil přesvědčení, že jak soud, tak příslušné daňové úřady se všemi předloženými doklady nezabývaly.

Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 12. dubna 2001 sdělila, že v písemném vyhotovení napadeného rozsudku podrobně uvedla, z jakých důvodů bylo jednáno v nepřítomnosti stěžovatele a jeho právního zástupce. Při přezkoumání rozhodnutí FŘ vycházel soud ze žalobních námitek, jimiž byl vázán, a s každou z nich se vypořádal, přičemž se podrobně zabýval i ustanovením a , a svůj právní názor v odůvodnění rozsudku rovněž vyložil. Z uvedených důvodů navrhla odmítnutí ústavní stížnosti jako zcela nedůvodné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. a jeho rozsudku ze dne 17. října 2000 zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jak vyplývá z obsahu odůvodnění označeného rozsudku, soud se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě směřující proti rozhodnutí FŘ č. j. FŘ-5361/1/98. Shodně s vyjádřením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze lze konstatovat, že písemné vyhotovení rozsudku obsahuje nejen důvody, pro které uplatněné žalobní námitky byly shledány neopodstatněnými, ale také přiléhavý výklad příslušných ustanovení , a , z nichž vycházely jmenované finanční úřady v daňovém řízení. Pokud jde o tvrzení, že soud jednal v nepřítomnosti zástupce stěžovatele, čímž porušil práva zaručená d, Ústavní soud pochybení v postupu soudu neshledal, když ten jednal v souladu s , umožňujícím soudu věc projednat, nedostaví-li se účastníci k jednání. Jak je zřejmé z obsahu spisu, zástupce stěžovatele sice požádal prostřednictvím JUDr. P.B. o odročení jednání z důvodu nemoci, o té však důkaz nepředložil a za sebe zástupce pro účast u jednání neustanovil, i když takové oprávnění z obsahu plné moci udělené mu stěžovatelem vyplývá.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2001