Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 548/2000

Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti Ch. X. N., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 3. 2000, čj. -42, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2000, čj. -51,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením obecných soudů stěžovatel uvádí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d. Stěžovatel nebyl totiž v přípravném trestním řízení nikým poučen ve svém rodném vietnamském jazyce o tom, že má právo zvolit si obhájce, a proto si jej zvolil teprve poté, když se o této možnosti dozvěděl od svých krajanů. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených usnesení.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Liberci Ústavní soud zjistil, že již při prvním výslechu stěžovatele dne 1. 3. 1999 byl přibrán tlumočník jazyka vietnamského Th. S., za jehož přítomnosti stěžovatel protokolárně potvrdil, že mu byla přetlumočena sdělení obvinění, že tomuto obvinění porozuměl a je si vědom toho, co je mu kladeno za vinu. Stěžovatel rovněž potvrdil, že byl poučen, a to mimo jiné o právu zvolit si obhájce, na kteréžto poučení reagoval tak, že obhájce si volit nebude. Okresní soud v Liberci po podání žaloby rozhodl trestním příkazem ze dne 7. 9. 1999, čj. -34, doručeným stěžovateli dne 8. 10. 1999, tak, že stěžovatele uznal vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 trestního zákona a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 1 roku, jakož i k trestu propadnutí věci. Stěžovatel poté udělil dne 11. 10. 1999 plnou moc svému advokátu JUDr. B. G., CSc., který nicméně odpor proti citovanému trestnímu příkazu a žádost o navrácení lhůty podal teprve 19. 10. 1999, tedy již po uplynutí 8 denní lhůty stanovené k podání odporu proti trestnímu příkazu. Obecné soudy napadenými rozhodnutími nepovolily stěžovateli navrácení lhůty k podání opravného prostředku podle § 61 odst. 1 trestního řádu, když poukázaly dále na to, že i trestní příkaz a obžaloba byly přeloženy do jazyka vietnamského a společně s těmito překlady doručeny stěžovateli dne 8. 10. 1999, odpor byl však podán jím opožděně dne 20. 10. 1999. Krajský soud navíc v napadeném rozhodnutí konstatoval, že udělil-li stěžovatel svému zástupci plnou moc již dne 11. 10. 1999, nebránila žádná vážná překážka k podání odporu ani prostřednictvím obhájce.

Podle ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. Důvody, které stěžovatel uvádí ve své stížnosti, vztahují se spíše k průběhu řízení do vydání trestního příkazu a v této souvislosti je třeba rovnou konstatovat, že jde o důvody, které nemají vůbec oporu vzhledem k výše uvedeným zjištěním ve spise. V situaci, kdy stěžovatel již při svém prvním výslechu za účasti tlumočníka byl poučen, a to mimo jiné i o právu zvolit si obhájce, na což reagoval negativně, možno si položit nejvýše otázku, z jakých důvodů se tato námitka stává nosným prvkem ústavní stížnosti, neboť jde o nepravdivé, obsahu spisu evidentně odporující, tvrzení.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

V Brně dne 7. června 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu