Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 253/01

Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) M.J., 2) J.J., obou zastoupených JUDr. Z.B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2000, čj. -124, a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 5. 1998, čj. -99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelé mimo jiné uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v , a 3 d. Soudy obou stupňů vycházely z, jako rozhodujícího, důkazu znaleckého posudku doc. K., obsahujícího spíše subjektivní názory a pocity, a zakládajícího proto značné pochybnosti o nepodjatosti znalce. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Hodoníně Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali u tohoto soudu vlastnickou žalobu, v níž se domáhali, aby odpůrcům byla uložena povinnost zdržet se stínění jejich pozemku, a to p. č. 2458 k. ú. S. Okresní soud v Hodoníně provedl ve věci důkaz znaleckým posudkem ing. F.D., z jehož závěrů vyplývá, že průměrný zastíněný pruh plotem odpůrců má šířku 2,26 m, takže celkově zastíněná plocha činí 67,6 m2. Od šířky zastíněného pruhu je třeba odečíst 20 cm, což je vzdálenost prkenného plotu odpůrců od hranice plotu stěžovatelů. V důsledku toho plocha zastínění představuje 61,6 m2. Okresní soud v Hodoníně posléze rozsudkem ze dne 2. 5. 1994, čj. , návrh stěžovatelů zamítl, dospěv k závěru, že samotné oplocení odpůrců, přestože souvisí i s určitým zastíněním pozemku stěžovatelů, nebrání účelnému využívání pozemku ze strany stěžovatelů a nepřesahuje míru přiměřenou poměrům. Oplocení pozemku dřevěným plotem je běžným sousedským chováním, jež musí druhá strana strpět. K odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 2. 1997, čj. -47 tak, že rozsudek soudu prvého stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že soud prvého stupně rozhodoval na základě neúplného dokazování a jen jeho doplněním bude možno odpovědět na otázku, zda stínění vlivem vystavěného plotu odpůrců obtěžuje stěžovatele jako sousedy nad míru přiměřenou poměrům či nikoli. Okresní soud v Hodoníně si v dalším řízení vyžádal nový znalecký posudek, a to tentokráte od jiného znalce, totiž doc. ing. J.K., který ve svém posudku konstatoval, že celková ztráta produkce v důsledku zastínění vinnou révou na pozemku stěžovatelů je větší než ztráta způsobená zastíněním dřevěným plotem odpůrců. Ztráta produkce sušiny biomasy způsobená zastíněním vinnou révou vysázenou v řadě u plotu představuje 25,6 kg, celková ztráta produkce pěstovaných plodin v důsledku zastínění vinnou révou na pozemku stěžovatelů je tedy větší než ztráta způsobená zastíněním dřevěným plotem odpůrců o konstatovaných 25 %. Okresní soud v Hodoníně již citovaným rozhodnutím návrh stěžovatelů zamítl, když opětovně dospěl k závěru, že vzhledem k provedenému znaleckému posudku zastínění pozemku dřevěným plotem není nad míru přiměřenou poměrům s ohledem na vinnou révu vysázenou samotnými stěžovateli na jejich pozemku. K odvolání stěžovatelů rozhodl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že ve vztahu k rozsahu a důsledkům zastínění je stavba plotu na hranici pozemků přiměřeným opatřením ze strany odpůrců. Ve smyslu nelze proto hovořit o takovém opatření, které by bylo obtěžováním sousedů nad míru přiměřenou poměrům.

V projednávané věci jde o občanskoprávní spor, v němž návrh došel Okresnímu soudu v Hodoníně již 21. 5. 1990, v němž soudy obou stupňů projednávaly každý z nich věc dvakrát, v němž byly prováděny důkazy, a to rovněž vyžádáním dvou znaleckých posudků a v němž obecné soudy usilovaly vypořádat se se všemi relevantními momenty případu. Je přirozené, že při střetu dvou si konkurujících vlastnických práv musí soud dospět k tomu či onomu závěru, podstatné však je, aby v těchto závěrech byly respektovány kautely dané ustanovením Tak se v projednávané věci stalo, a proto vzhledem k ústavnímu principu nezávislosti soudu ( y ČR) nespadá do pravomoci Ústavního soudu důkazy provedené obecnými soudy hodnotit, a to dokonce odlišně. Ústavně právní rovina je rovinou zcela odlišnou od roviny, v níž rozhodují obecné soudy, a posunutí do této roviny předpokládá existenci extrémního vybočení v rozhodovací činnosti obecných soudů, o kterýžto případ však v projednávané věci nejde.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 31. května 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu