Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 295/01

Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, o návrhu O.K., zastoupeného JUDr. D.R., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2001, č. j. -24, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, odůvodnil návrh tvrzením, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo, zaručené d. Poukázal na svou nynější situaci, na skutečnost, že studuje a není schopen dosahovat postačujícího příjmu k zajištění svých potřeb, dále pak na stanovisko soudu I. stupně, podle kterého vyživovací povinnost otce vůči němu se "zásadně obnovila", když byl od roku 2000 opět přijat ke studiu na vysoké škole. Z těchto důvodů se neztotožňuje s názorem soudu odvolacího, který mj. konstatoval, že k obnovení vyživovací povinnosti otce nedošlo, poněvadž on, jako žalobce, již dříve studium ukončil pro špatný prospěch.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -24 bylo zjištěno, že soud přezkoumal odvoláním napadený výrok soudu I. stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na určení výživného vyššího než 800,- Kč měsíčně, jak v této částce, s účinností od 11. září 2000 stanovil. Nutno konstatovat, že zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl, poněvadž při výkladu a použití ustanovení § 85 odst. 1 zákona o rodině - o vyživovací povinnosti rodičů k dětem, k pochybení nedošlo. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, ten nejen že napadený výrok soudu I. stupně potvrdil, ale také ve vyčerpávajícím odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, pro jaké zjištěné skutečnosti se neztotožňuje s právním názorem soudu I. stupně, podle něhož v předmětné věci došlo k "obnovení" vyživovací povinnosti otce k žalobci, tj. s názorem, na základě kterého Okresní soud v Teplicích žalovaného zavázal k placení výživného ve výši 800,- Kč měsíčně, přičemž však tento výrok nebyl odvoláním napaden.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2001