Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 153/01

Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J.M., zastoupeného JUDr. S.R., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2000, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2000 ( -109), jímž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvého stupně (Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne

31. května 2000 - ), jímž obecný soud uložil povinnost uhradit odměnu soudního znalce za znalecký posudek. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu d a y ČR a napadené usnesení vydáno v rozporu se stanoveným , když nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti vznesené stěžovatelem o tom, zda příslušný soudní znalec je vyloučen či nikoliv.

Stěžovatel podrobněji nezdůvodnil ústavněprávní aspekty co do tvrzeného porušení (ústavně zaručených) jeho práv, navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost není opodstatněná.

K posouzení ústavní stížnosti Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 10 ( ), o uložení povinnosti pronajímatele odstranit závady v bytě stěžovatele. Z uvedeného spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatel svým podáním ze dne 10. května 2000 se písemně vyjádřil proti ustanovení soudního znalce ing. V.Š. a podal námitky proti jeho osobě, které odůvodnil tak, že stejný znalec byl soudem ustanoven pro totožné účastníky soudního řízení o slevu nájemného a nyní je současně projednáván

u téhož soudu ( ). Ustanovení znalce ztěžuje tímto možnost objektivního posouzení věci a navrhl, aby byl ustanoven jiný znalec z oboru bližšího sporné věci. Obvodní soud pro Prahu 10 vyslechl předvolaného znalce a přiznal mu odměnu za vypracování znaleckého posudku (usnesení ze dne 31. května 2000 - ). Stěžovatel se proti rozhodnutí o přiznání odměny a náhradě nákladů řízení za znalecký posudek odvolal k Městskému soudu v Praze, který usnesením napadené rozhodnutí potvrdil

( -109).

Z odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2000 (53 Co 349/200-109) a obsahu spisu je zřejmé, že obecné soudy se dostatečným způsobem zabývaly důvody uplatněnými v odvolání proti přiznání odměny soudnímu znalci, shledaly, že jím podané odborné posouzení podstatných skutečností v rámci předmětu sporu pro soud I. stupně je dostatečné a pokud stěžovatel má konkrétní výhrady, musí je uplatňovat jako své věcné námitky v řízení o věci samé.

Co do vlastních námitek ústavní stížnosti (pokud jde o stěžovatelem vznesenou námitku podjatosti znalce), neshledal je Ústavní soud ve smyslu své judikatury důvodné. Z obsahu ústavní stížnosti, připojených napadených rozhodnutí obecných soudů shora označených, je patrno, že v uvedené věci nebylo pravomocně rozhodnuto, a proto nelze vyhovět návrhu stěžovatele. Vzhledem k tomu, že nejde o vadu řízení obecných soudů, která by se v posuzované věci dotkla ústavně zaručených základních práv stěžovatele, z důvodů, jak je v tomto odůvodnění vyloženo, rozhodl proto o podané ústavní stížnosti Ústavní soud tak, jak ze znělky tohoto nálezu je patrno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 31. května 2001