Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 154/01

Ústavní soud rozhodl, v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti S. T., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -15, ze dne 5. 1. 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, č. j. -15, ze dne 5. 1. 2001, kterým byla pojišťovací věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. , přikázána Okresnímu soudu v Litoměřicích. Z ústavní stížnosti a přiložených námitek adresovaných Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vyplývá, že podle stěžovatele je použité ustanovení účelové. Navíc jde v praxi jeho právního zástupce již o dvanácté účelové postoupení. Vždy to vedlo jenom k prodloužení řízení. Praxe Vrchního soudu v Praze začíná být proto pouze znejistěním právního stavu, přičemž účel ustanovení a je mařen, jsou poškozovány zájmy účastníků a je to v rozporu s jejich rovností a důstojností.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ( , o Ústavním soudu).

Sám stěžovatel prakticky žádnou ústavněprávní argumentaci nepředložil. Úkolem Ústavního soudu není vyhodnocovat praxi Vrchního soudu v Praze ve věcech tzv. vhodné delegace z pohledu jeho právního zástupce, nýbrž rozhodovat o tom, zda došlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele v konkrétním případě. Z obsahu usnesení Vrchního soudu nebylo zjištěno, že by se tento soud svým rozhodnutím dostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Zákon ( ) přikázání věci jinému soudu téhož stupně umožňuje. To neznamená, že tak může nejblíže společně nadřízený soud postupovat kdykoli. To by bylo nepochybně v rozporu s d. V daném případě Vrchní soud v Praze došel k závěru, že v obvodu soudu, kterému se z důvodu vhodnosti věc přikazuje, bydlí žalobce, jehož pojistná smlouva a nároky jsou spravovány v pobočce žalované strany v Litoměřicích. Takový postup nelze považovat za svévolný a tudíž extrémně vybočující z pravidel práva na zákonného soudce, pro který by bylo nutno toto pravomocné rozhodnutí zrušit. Pokud jde o výklad ustanovení o delegaci, Ústavní soud konstatuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR) nemůže do rozhodovací činností obecných soudů, ani do výkladu obyčejných zákonů obecnými soudy zasahovat (natož hodnotit výkonnost tzv. pražských a tzv. venkovských soudů, na kterou poukazuje stěžovatel), pokud nejsou současně dány podmínky písm. d)y ČR a . Takový zásah do základních práv a svobod se však stěžovateli nepodařilo prokázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění , odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu