Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 83/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.B., zastoupené JUDr. J.M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2000, č.j. -96 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2000, -70, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 2. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2000, č.j. -96 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2000, č.j. -70, jimiž byl pravomocně zamítnut její návrh na vydání rozhodnutí podle , ve znění pozdějších předpisů, kterým by bylo určeno, že na ni přechází vlastnické právo ke specifikovaným nemovitostem v k.ú. H. Odvolací soud dále nepřipustil návrh stěžovatelky na připuštění dovolání, když neshledal pro připuštění dovolání důvody.

Stěžovatelka tvrdí, že napadené rozsudky jsou v rozporu se zásadami spravedlivého procesu a článkem 36 odst. 1 d, a jsou projevem zřejmé libovůle v soudním rozhodování, čímž vybočují z mezí ústavně stanoveného postupu.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu České Budějovice, sp. zn. , a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy ( zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2000, č.j. -96 právní zástupkyni stěžovatelky doručen dne 7. 12. 2000. Uvedeným dnem doručení započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula dne 5. 2. 2001. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 6. 2. 2001, tudíž po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2 y).

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost by mohla být odmítnuta též jako nepřípustná ve smyslu zákona z toho důvodu, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva poskytuje. Jak vyplývá z napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na vyslovení přípustnosti dovolání, nicméně svým postupem stěžovatelka vytvořila stav, kdy mohla využít tzv. podmíněně přípustné dovolání ve smyslu Ústavní soud např. již např. v usnesení ze dne 11. 9. 1996 vyslovil, že i když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpá stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejích práv poskytuje. Podle přechodných a závěrečných ustanovení , kterým se mění č. 99/1963 Sb., , ve znění pozdějších předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17) se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2001) projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. 5. 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj