Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 401/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. R. N., zastoupeného JUDr. V. Z., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel původní ústavní stížností napadl v záhlaví citované usnesení Nejvyššího soudu České republiky, kterým bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve věci vdovského důchodu jeho zemřelé matky M. N. V tomto podání, které postrádalo některé náležitosti ústavní stížnosti a především pak trpělo nedostatkem obligatorního právního zastoupení stěžovatele, se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení, zřejmě z důvodu porušení a d. Po výzvě a poučení Ústavním soudem stěžovatel podal řádnou ústavní stížnost podepsanou advokátem určeným Českou advokátní komorou. Tato ústavní stížnost nicméně směřovala proti zmíněnému rozsudku Vrchního soudu v Praze, tedy proti rozhodnutí, které předcházelo původně napadenému usnesení Nejvyššího soudu ČR. Bez dalších konkrétních námitek porušení ústavně zaručených práv stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud nálezem rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil k novému řízení. Ústavní soud návrh akceptoval jako ústavní stížnost směřující jak proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, tak i Vrchního soudu v Praze.

Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění (dále jen " "). Podle ustanovení zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který k ochraně práva poskytuje; lhůta je zachována, pokud byl návrh podán k poštovní přepravě v poslední den lhůty (lhůta procesní).

Vzhledem k tomu, že dovolání podané stěžovatelem bylo jako nepřípustné Nejvyšším soudem ČR usnesením odmítnuto (tento akt nemá charakter meritorního rozhodnutí orgánu veřejné moci), pak ve smyslu ustanovení zákona bylo posledním prostředkem, který k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

V daném případě Ústavní soud zjistil, že toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 16. prosince 1999. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula dnem 14. února 2000, avšak ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě až dne 3. července 2000. Z toho plyne, že lhůta k podání ústavní stížnosti, jak uvedeno výše, nebyla dodržena. Ústavní soud tak musel dospět k závěru, že ústavní stížnost je nutné odmítnout.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona návrh ústavní stížnosti odmítl.

Ústavní soud se nezabýval původním návrhem stěžovatele na osvobození od soudních poplatků, neboť řízení před Ústavním soudem takovým poplatkům nepodléhá.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu