Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 128/01

Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele B. J., zastoupeného JUDr. K. S., advokátem, směřujícímu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2000, čj. -115, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 1999, čj. -95,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 27. 2. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu o den později. Předmětný návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2000, čj. -115, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 9. 1999, čj. -95. Navrhovatel vytýkal soudu, že nenapravil pochybení Policie, kterého se měla dopustit při vyšetřování dopravního přestupku, jehož byl účastníkem. Tím se měl soud dopustit zásahu do navrhovatelových základních práv, daných mu , a , 95 a 96 y, jakož i a 3 a d (dále jen " ").

Ve smyslu a 75 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.

Ze spisu Okresního soudu v Bruntále, sp.zn. , který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 27. 9. 1996 podal žalobce B.Šolc tomuto soudu žalobu o zaplacení částky 30.252,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodňoval tím, že žalovaný (ústavní stěžovatel) byl v přestupkovém řízení před DI v Bruntále, sp.zn. ORBR-330/DI-96, uznán vinným z přestupku podle a byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců a pokuta ve výši 3.000,- Kč. Odvolání žalovaného bylo dne 27. 6. 1996, rozhodnutím Policie ČR, správy Severomoravského kraje čj. BSM-624/DS-96, zamítnuto a nabylo právní moci dne 23. 4. 1996. Žalovaný zavinil dopravní nehodu, při které bylo poškozeno vozidlo žalobce a vznikla mu škoda v žalované výši.

Okresní soud v Bruntále dne 2. 9. 1999 rozsudkem, čj. -95, žalobě co do merita věci částečně vyhověl.

Ústavní stěžovatel napadl rozsudek odvoláním, v němž namítal, že soudkyně okresního soudu se dopustila trestného činu, když nezjišťovala, zda nároky žalobce jsou oprávněné. Soud nevzal podle navrhovatele v úvahu, že Policie při vyšetřování předmětné dopravní nehody porušila zákon. Zároveň navrhl připuštění dovolání. Krajský soud v Ostravě, rozsudkem ze dne 26. 9. 2000, čj. -115, rozsudek okresního soudu v napadené části potvrdil. Dovolání ve věci nepřipustil. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě stěžovatel napadl ústavní stížností.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle , ve znění platném v době rozhodování krajského soudu, je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se v takovém případě považuje dovolání za procesní prostředek, který stěžovateli zákon poskytuje k ochraně jeho práva. Stěžovatel v odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně připuštění dovolání navrhl, dovoláním rozsudek krajského soudu však nenapadl. Za daných okolností tak nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle písmeno e) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2001