Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 253/2000

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti B. M., zastoupené JUDr. V. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.1999, sp. zn. , , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 20.4.2000 obdržel Ústavní soud návrh v němž stěžovatelka napadá rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.2000 a uvádí, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 26.2.1999, sp. zn. , ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 31.12.1998, sp. zn. , bylo rozhodnuto, že článek II. dohody o vydání věci uzavřené mezi Domácími potřebami Středočeský kraj jako vydávajícím a V. B. jako příjemcem ze dne 14.11.1991 a registrovanou Státním notářstvím v Kolíně pod č.j. , podle které Domácí potřeby Středočeský kraj vydávají dům čp. 88 se stavební parcelou č. 47 v kat. území K. příjemkyni a tato předmětné nemovitosti přijímá a článek IV. dohody, podle kterého má být na novém Listu vlastnictví pro obec a kat. území K. zapsáno vlastnické právo k předmětným nemovitostem pro příjemkyni ohledně jedné poloviny, jsou neplatné.

Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl shora označený rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v návrhu uvedla, že proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, o němž do doby podání ústavní stížnosti nebylo dosud rozhodnuto, byl nucen soudce zpravodaj s ohledem na znění ust. ve vztahu k ust. , vyčkat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání.

Dne 25.4.2001 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2001, čj. -196, ze kterého se zjišťuje, že o dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.1999, sp. zn. a , bylo rozhodnuto tak, že citovaný rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Jestliže tedy, jak zjistil dovolací soud, nebylo rozhodnutí odvolacího soudu správné a z tohoto důvodu je zrušil, bude v předmětné věci dále rozhodovat odvolací soud, jemuž byla věc vrácena k dalšímu řízení (ve smyslu ust. , ve znění platném před novelou provedenou ), není splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, který zákon k ochraně práv stěžovatelky poskytuje ( ) a soudce zpravodaj byl nucen podanou ústavní stížnost ve smyslu ust. odmítnout jako nepřípustnou právě z výše uvedeného důvodu, tj. pro nevyčerpání všech procesních prostředků, který zákon k ochraně práv stěžovatelce poskytuje; když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 14. května 2001