Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 202/01

Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J.T., zastoupeného JUDr. J.K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2001, čj. -85, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze stěžovatel dovozuje, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v , d. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje zejména v tom, že ve srovnání s Ministerstvem vnitra ČR byla jeho pozice ve sporu zcela nerovnoměrná, neboť uvedené ministerstvo předkládalo stále nové, jemu samotnému nedostupné, y, které vedly obecné soudy k závěru, že VK byla součástí SB. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 9. 5. 2000, čj. -53, byla žaloba na určení, že stěžovatel je neoprávněně evidován v materiálech SB, jako osoba ve smyslu ustanovení zamítnuta. V důvodech svého rozhodnutí uvedl městský soud, že rozkazem Ministerstva vnitra č. 16/1962 byl vydán statut VKR, kde bylo konstatováno, že VK je součástí Ministerstva vnitra. V rozkazu Ministerstva vnitra č. 36/1966 bylo uvedeno, že je zřízena hlavní správa STB, kterou tvoří mimo jiné správa VK (třetí správa). Z rozkazu mistra vnitra č. 8/1972 - směrnice pro práci s tajnými spolupracovníky kontrarozvědky - bylo zjištěno, že agent je jednou z kategorií spolupracovníků (čl. VI), jehož úkoly jsou blíže popsány v čl. VIII písm. F. Stěžovatel podepsal slib spolupráce s VKR a jeho evidence jako osoby uvedené v ustanovení lustračního zákona je tedy oprávněná a také v souladu se zákonem bylo vydáno pozitivní lustrační osvědčení. K odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Podle názoru vrchního soudu bylo v projednávané věci prokázáno, že stěžovatel je evidován jako osoba uvedená v ustanovení Z osobního svazku vztahujícího se ke stěžovateli je patrno, že stěžovatel byl evidován pod archivním číslem A 40748, neboť dne 23. 10. 1974 se písemně zavázal ke spolupráci s orgány VK. Proto i podle názoru vrchního soudu je evidence stěžovatele v materiálech SB jako osoby uvedené v oprávněna, neboť k ní došlo v souladu s tehdy platnými interními předpisy právního předchůdce žalovaného, přičemž stěžovatelova neznalost organizační struktury SB a zařazení VK v ní je pro posouzení oprávněnosti této evidence bez právního významu.

Názor vztahující se k problematice projednávané věci vyslovil Nejvyšší soud ČR již ve svém rozsudku ze dne 7. 8. 1998, čj. -92. V něm výslovně konstatuje, že při výkladu pojmu "složka SB" [ ] je třeba využít zejména poznatků o tom, jak byla VK chápána v rozkazech ministra vnitra z doby před 1. 1. 1990 a jak byl vztah bývalé SB a VK chápán při přípravě V této souvislosti jde i o objasnění vztahu Ministerstva vnitra a případně také Ministerstva národní obrany k této rozvědce. Z toho, co bylo již výše uvedeno v rozhodnutí obecných soudů, plyne, že postavení VK jako složky SB bylo mimo jakoukoli pochybnost již od rozkazu Ministerstva vnitra č. 36 z roku 1966. Také Ústavní soud může stěží zpochybňovat správnost a průkaznost listin předložených Ministerstvem vnitra, a to i pokud jde o zmíněný klíčový rozkaz, stejně jako přisvědčit názoru stěžovatele, že ve vztahu k Ministerstvu vnitra byl postaven do nerovné pozice. Byla-li VK zařazena do struktur STB, lze na tomto faktu sotva cokoli měnit, stejně jako nelze vyvozovat protiprávnost a protiústavnost napadeného rozhodnutí z pouhého faktu, že stěžovatel s vnitřní strukturou STB nebyl obeznámen. Stěžovatel ani sám nepopírá, že závazek o spolupráci s VK podepsal. Důsledky tohoto faktu obecné soudy ve svých rozhodnutích logicky a přesvědčivě zdůvodnily a ani Ústavní soud zde není od toho, aby mohl z případné znalosti či neznalosti stěžovatele struktur STB vyvozovat ústavně právní následky.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. května 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu