Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 71/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti obchodní společnosti L., s. r. o., zastoupené Mgr. Z. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2000, čj. - 27, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 30. 10. 1998, čj. 3461/98/FŘ/130,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka podáním ze dne 31. 1. 2001 předložila Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 7. 11. 2000, čj. - 27, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 30. 10. 1998, čj. 3461/98/FŘ/130, kterým tento správní orgán zamítl odvolání navrhovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Slavkově u Brna ze dne 21. 4. 1998, čj. 9749/98/343970/3915 a dodatečnému platebnímu výměru č. 203/98. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatelky její právo na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces podle a násl. d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i d.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou podanou u uvedeného soudu domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu ve Slavkově u Brna. Uvedeným dodatečným platebním výměrem byla stěžovatelce vyměřena dodatečně za zdaňovací období červenec 1994 daň z přidané hodnoty ve výši Kč 49 013,--. Stěžovatelka dovezla několik druhů vat, které při dovozu zatřídila pod položky celního sazebníku se sníženou 5% daní z přidané hodnoty, aniž byla k takovému zařazení zboží oprávněna. Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozhoduje o zařazení dováženého zboží, a tím i o celní sazbě, na žádost dovozce Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel, a to formou závazné informace o sazebním zařazení na základě písemné žádosti dovozce. V žádosti musí být uvedeny charakteristické a specifické vlastnosti dováženého zboží. Závazná informace je pak individuálním aktem vydávaným konkrétnímu žadateli na konkrétní specifikované položky dováženého zboží. Podanou žalobu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne

7. 11. 2000, čj. - 27, zamítl.

Porušení rovnosti před zákonem spatřovala stěžovatelka v tom, že stejné zboží jako stěžovatelka dovážela jiná firma, jejíž výrobky byly podle závazné informace vydané Generálním ředitelstvím cel zařazeny do položky se sazbou DPH 5%. Tato závazná informace byla stěžovatelce známa, a proto ji používala při deklaraci vlastních dovozů. Právo na spravedlivý proces bylo podle názoru stěžovatelky porušeno Krajským soudem v Brně tím, že neprovedl důkaz navrhovaný stěžovatelkou, a to závaznou informací Generálního ředitelství cel č. 402/1993 na výrobky firmy H., a. s., s odkazem na ustanovení (dále jen " "). Proto stěžovatelka žádala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto obecně právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, porušeny její základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala právě ochrany svého základního práva, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh není důvodný.

Ústavní soud po posouzení předloženého případu zjistil, že jak oba správní orgány, tak obecný soud, postupovaly správně při projednávání návrhů stěžovatelky a s jejími tvrzeními se vypořádaly. Svá rozhodnutí opřely o ustanovení , z něhož vyplývá, že pro zařazení výrobku do příslušné položky celního sazebníku, a tím i sazby daně z přidané hodnoty, je příslušné Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel ( ). Tento orgán na písemnou žádost dovozce vydá závaznou informaci o sazebním zařazení zboží. Rovnost před zákonem je garantována tím, že každý dovozce má právo, resp. povinnost, vyžádat si od Generálního ředitelství cel závaznou informaci o zařazení dovážených výrobků do příslušné položky celního sazebníku. Postup stěžovatelky, která si takovou závaznou informaci nevyžádala a odkazovala na informaci vydanou jinému subjektu, by naopak porušoval rovnost stran ve prospěch stěžovatelky. Je tedy zřejmé, že pouhým tvrzením stěžovatelky o dovozu identických výrobků, a tím jejich zařazení do položky se sníženou sazbou, nelze přisvědčit.

Ústavní soud nezjistil, že by postupem správních orgánů i obecného soudu byla porušena práva stěžovatelky na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces ve smyslu a násl. d ani Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jichž se stěžovatelka dovolává. Pokud jde o d, pak stěžovatelka neuvádí, v čem jeho porušení spatřuje, kromě obecně formulované charakteristiky, že jde o ustanovení garantující vlastnické právo.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh a zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2001 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu