Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 206/01

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele P.Č., zastoupeného JUDr. K.T., směřujícímu proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2001, čj. -17, ve spojení s rozhodnutím FŘ ze dne 7. 4. 2000, čj. 1870/140/2000, takto:

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal dne 4. 4. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2001, čj. -17, ve spojení s rozhodnutím FŘ ze dne 7. 4. 2000, čj. 1870/140/2000.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Plzni, sp.zn. a z něj zjistil, že F.ú. dne 1. 12. 1999 vydal platební výměr, čj. 37179/99/125960/0365, kterým byla navrhovateli vyměřena daň z převodu nemovitostí. Toto rozhodnutí napadl navrhovatel odvoláním, o kterém rozhodlo FŘ pod čj. 1870/140/2000, ze dne 7. 4. 2000 tak, že jej zamítlo.

Navrhovatel požádal dne 15. 5. 2000 podle o přezkoumání zamítavého rozhodnutí finančního úřadu Ministerstvo financí. Ministerstvo dne 19.10.2000, rozhodnutím čj. , žádost o přezkoumání rozhodnutí finančního ředitelství zamítlo.

Navrhovatel následně dne 19. 12. 2000 napadl rozhodnutí FŘ ze dne 7. 4. 2000, čj. 1870/140/2000, správní žalobou.

Krajský soud v Plzni dne 16. 1. 2001 usnesením, čj. -17, řízení zastavil. Rozhodnutí odůvodnil tím, že podle žaloba ve správním řízení musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Zmeškání lhůty nelze prominout. V souzeném případě bylo takovým rozhodnutím zamítavé rozhodnutí FŘ ze dne ze dne 7. 4. 2000, čj. 1870/140/2000. Posledním dnem lhůty pro podání správní žaloby byl den 19. 6. 2000. Navrhovatel podal žalobu až dne 18. 12. 2000, tedy opožděně. Soudu proto nezbylo než řízení podle zastavit.

Uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni napadl navrhovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že krajský soud nevzal při rozhodování v úvahu rozhodnutí Ministerstva financí, jímž byl zamítnut návrh na přezkoumání rozhodnutí finančního ředitelství, ale vycházel pouze z rozhodnutí FŘ, které bylo navrhovateli doručeno dne 17. 4. 2000. Tímto postupem mělo být porušeno navrhovatelovo základní právo na spravedlivý proces, dané mu d.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Ze spisového materiálu je zřejmé, že Krajský soud v Plzni postupoval při svém rozhodování v souladu s ust. . Přezkoumávání daňových rozhodnutí podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, je mimořádným opravným prostředkem. V této souvislosti odkazuje Ústavní soud na stanovisko pléna, sp.zn.

-st., ze dne 19. 12. 2000, podle kterého rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, má procesní povahu a tudíž nepodléhá soudnímu přezkumu. Jedná se o prostředek dozorčí, který slouží k ochraně objektivního práva a strana na něj nárok nemá. Takový prostředek tudíž nelze považovat za rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, jak je má na mysli ust. .

Jestliže tedy Krajský soud v Plzni považoval za rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni rozhodnutí FŘ ze dne 7. 4. 2000, čj. 1870/140/2000 (nikoliv rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 19. 10. 2000, čj. ) a od doručení tohoto rozhodnutí FŘ počítal běh lhůty pro podání správní žaloby, postupoval plně v souladu s citovaným ustanovením a tedy ústavně konformním způsobem.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni nebylo zasaženo do navrhovatelových základních práv daných mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle y a nezbylo mu než návrh podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2001

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu