Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 134/01

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele J.Š., zastoupeného JUDr. J.P., takto:

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal dne 1. 3. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2000, čj. -5840, kterým byla zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2000, sp.zn. , jímž bylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů obhájce Mgr. M.L. Navrhovatel tvrdil, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva daná mu a d. K porušení uvedených základních práv mělo dojít tím, že Krajský soud v Hradci Králové uvedeným usnesením přiznal obhájci navrhovatele odměnu, náhradu za promeškaný čas, náhradu za ztrátu času, režijní paušál a náhradu hotových cestovních výdajů v celkové části 88.942,- Kč. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost. Namítl, že je bez prostředků a nelze tedy na něm náklady obhajoby vymáhat.

Vrchní soud v Praze dne 13. 12. 2000 unesením, čj. -5840, stížnost zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 1999, sp.zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 1999, sp.zn. . Poté, co byla věc pravomocně skončena, předložil advokát navrhovatele vyúčtování za obhajobu. Výše odměny a náhrady hotových údajů odpovídá rozsahu poskytované právní služby a je v souladu s platnými předpisy. Námitky odsouzeného Vrchní soud nepřijal, neboť napadeným usnesením nebylo rozhodováno o povinnosti navrhovatele uhradit náklady nutné obhajoby, nýbrž byla stanovena toliko výše odměny a náhrady hotových výdajů jeho obhájce.

Uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze napadl navrhovatel ústavní stížností, v níž opakovaně namítal, že je nemajetný a není schopen uhradit náklady právního zastoupení. K této skutečnosti, podle navrhovatele, soudy nepřihlédly a uložily mu povinnost uhradit náklady právního zastoupení.

Vrchní soud v Praze, ve vyjádření ze dne 11. 4. 2001, poukázal na to, že v napadeném rozhodnutí nebylo rozhodováno o povinnosti navrhovatele hradit náklady obhajoby.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Ze spisového materiálu vyplývá, že jak Krajský soud v Hradci Králové, tak Vrchní soud v Praze v napadených rozhodnutích rozhodovali o výši odměny a náhradě nutných výdajů za obhajobu, které budou poskytnuty obhájci navrhovatele. Soudy nerozhodovaly o tom, zda navrhovatel bude povinen tyto náklady uhradit, či zda náklady obhajoby ponese stát; nerozhodovaly tedy o právech či povinnostech navrhovatele, ale o právech jeho advokáta.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2001

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu