Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 29/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J.B., zastoupeného JUDr. J.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 12. 2000, č.j. -54 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2000, č.j. -39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 12. 2000, č.j. -54 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2000, č.j. -39, jimiž mu byla pravomocně uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobci) H. a.s., částku 5.451,70 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, z titulu nezaplaceného nájmu za pronajaté nebytové prostory za 4. čtvrtletí 1998. Odvolací soud současně nevyhověl žádosti stěžovatele na připuštění dovolání.

Stěžovatel uvedl, že ústavní stížností se domáhá ochrany svých práv zakotvených zejména v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, d ("Listina") a a y. V odůvodnění své stížnosti popsal dosavadní vývoj řízení před obecnými soudy a dále uvedl, že jeho návrhy na provedení důkazů byly odmítnuty. Nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem, ani se zdůvodněním, proč nebylo vyhověno jeho návrhu na připuštění dovolání. Otázka možností a podmínek použití ust. obč.z. nebyla dosud judikována, alespoň ne ve vztahu k rozlišení "nutných oprav a údržby" v konfrontaci s "rekonstrukcí" - zhodnocením majetku a odpověď na tuto otázku by měla všeobecný význam pro soudní praxi.

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření uvedl, že v souzené věci nebylo stěžovateli upřeno soudem právo na spravedlivý proces a že mu nebyly odmítnuty "rozhodující důkazy". Zrekapituloval hodnocení důkazů provedených v řízení před ním a uvedl, že na konání ústního jednání netrvá.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu České Budějovice, sp. zn. a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k názoru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Jak vyplývá z napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatele na vyslovení přípustnosti dovolání, nicméně svým postupem stěžovatel vytvořil stav, kdy mohl využít dovolání ve smyslu , ve znění platném do 31. 12. 2000 (obdobně viz usnesení , publikované pod č. 36 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 10). I když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpá stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně svého práva poskytuje. Proto třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou, mimo jiné i z toho důvodu, že nikoli Ústavnímu soudu, ale Nejvyššímu soudu přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Podle přechodných a závěrečných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17) se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2001) projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj