Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 218/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J.G., zastoupeného Mgr. Z.P., proti usnesení kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. a usnesení kárného senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 12. 1999, č.j. -54, spojené s návrhem na zrušení , o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 4. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení kárného senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. a usnesení kárného senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 12. 1999, č.j. -54, kterým mu bylo pravomocně uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudce. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení , o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatel tvrdí, že napadenými usneseními byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody zakotvené v , , , a 2, a 5, , , a 2, a 3 d ("Listina"). Návrh na zrušení , o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, odůvodnil tvrzením, že koncepce kárných soudů v něm obsažená nezaručuje nezávislost a nestrannost těchto soudů, a koncepce zákona po věcné i procesní stránce odporuje zásadám demokratického a právního státu, neboť ministr spravedlnosti je politickou funkcí a jeho pravomoci umožňují narušovat nezávislost a nestrannost soudců.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána evidentně po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy ( zákona). V daném případě byla ústavní stížnost Ústavnímu soudu doručena osobně dne 9. 4. 2001, přičemž napadené usnesení krajského soudu je ze dne 9. 12. 1999, a bylo již dříve napadeno ústavní stížností, o které bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2000,

sp. zn.

tak, že ústavní stížnost se odmítá.

Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2 y).

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo možno věcně projednat ani návrh na zrušení , o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatel není za daného stavu věci k podání takového návrhu oprávněn.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrhy podle ust. a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. 5. 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu

.