Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 11/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. J.W., zastoupeného JUDr. V.K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2000, č.j. -104, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 1999, č.j. -64 a směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 1999, č.j. -19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 1. 2001 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil, v části týkající se stěžovatele, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2000, č.j. -104, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 1999, č.j. -64 a směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 1999, č.j. -19, kterými byl stěžovatel jako směnečný rukojmí zavázán zaplatit A., v likvidaci směnečný peníz 11.718.500,- Kč s příslušenstvím, odměnu ve výši 39.022,- Kč a náklady řízení ve výši 552.212,- Kč.

Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v d ("Listina"), a z toho důvodu se stanoveným způsobem domáhá podle y svého práva u Ústavního soudu ČR jako nezávislého a nestranného soudu. Pokud jde o ústavněprávní argumentaci uvedeného tvrzení, odůvodnění ústavní stížnosti obsahuje pouze odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 31. 10. 1995 ve věci

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení ÚS ČR, svazek 4, str. 185-189) a ve zbývající části obsahuje argumenty uplatněné již v řízení před obecnými soudy, zejména námitku procesní nezpůsobilosti podepsaných zástupců žalobce a nedostatku jeho aktivní legitimace.

Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření uvedl, že stížnost se týká dvou otázek posouzených již v odvolacím řízení, se kterými se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal. Navrhl, aby ústavní stížnosti nebylo vyhověno.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu obecných soudů neshledal nic, co by nasvědčovalo tvrzenému zásahu do ústavních práv stěžovatele. Pokud stěžovatel namítá porušení y, tento článek obsahuje ústavní princip, dle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Porušení tohoto ústavního principu zpravidla představuje současně i zásah do některého ze subjektivních základních práv nebo svobod, v případě stěžovatele by mohl přicházet v úvahu (v ústavní stížnosti nenamítaný) zásah do základních práv zakotvených v a násl. y, tj. do práva na soudní ochranu (na spravedlivý proces). Takový zásah však Ústavní soud ve věci stěžovatele neshledal. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost je tak v podstatě pouze nesouhlasem s právním posouzením věci obecnými soudy (nesouhlasem s výsledkem sporu) a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před obecnými soudy, Ústavní soud odkazuje na svoji obecně dostupnou judikaturu týkající se vztahu mezi přezkumem ústavnosti Ústavním soudem a přezkumem zákonnosti obecnými soudy, a konstatuje, že tvrzení o zásahu do ústavních práv stěžovatele považuje za zjevně neopodstatněné. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i když principy obsažené v a násl. y nutno přiměřeně uplatňovat i v řízení před ním, nezávislým a nestranným soudem ve smyslu y nutno rozumět v prvé řadě soud jako součást systému soudů obecných.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. 5. 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu