Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 61/01

Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele V.K., zastoupeného JUDr. J.P., o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. listopadu 2000, č. j. -16, ze dne 14. listopadu 2000, č. j. -16, a ze dne 6. prosince 2000, č. j. -15, ve spojení s rozhodnutími FŘ ze dne 21. června 2000, č. j. 36/110/2000, ze dne 21. června 2000, č. j. 33/110/2000, a ze dne 21. června 2000, č. j. 35/110/2000, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích a jim předcházejících rozhodnutí FŘ, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení jde o rozhodnutí, kterými došlo k porušení zákona a ústavně zaručených práv, zakotvených v d, v a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v Protokolu č. 1 k této Úmluvě. Uvedl, že považuje za nesprávné celé správní řízení, ve kterém byla ukládána daňová povinnost, přičemž správce daně nepřihlédl k uplatněným námitkám, neprovedl důkaz výpovědí navržených svědků, jak ve správním řízení tak v řízení u soudu nebyla realizována a objektivně posouzena zásada volného hodnocení důkazů.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, odst. 2, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích, proti nimž ústavní stížnost směřuje, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud se v těchto rozhodnutích vypořádal se všemi námitkami žalobce a vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody, pro něž na straně žalovaného, který postupoval v souladu s § 2 odst. 3, s § 31 odst. 5 i s § 50 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků, nesprávnost při dodatečných výměrech daně žalobci nezjistil. S těmito závěry se Ústavní soud ztotožňuje.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2001