Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 165/01

Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M.V., zastoupené JUDr. V.U., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2000 ( -16) a tvrdila, že jmenovaný obecný soud tímto svým rozhodnutím porušil nejen zákon (v ustanovení

), ale také ústavně zaručená práva plynoucí z d ( , a 4 a ), případně též v , , a v úst. ; aniž by svá tvrzení co do tvrzeného porušení ústavně zaručených práv či porušení jiných ústavních předpisů blíže zdůvodnila, s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. června 1997 ve věci navrhla, aby Ústavní soud rozsudek obecného soudu, jak vpředu je označen, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení již dříve zmíněných ústavně zaručených práv došlo tím, že obecný soud, rozhodující v režimu správního soudnictví o opravném prostředku proti správnímu rozhodnutí (Katastrálního úřadu v B.), toto rozhodnutí potvrdil, ačkoli stěžovatelka žádala o zápis vlastnického práva k nemovitosti na základě platně uzavřené kupní smlouvy, a proto nebylo zákonného důvodu k tomu, aby jí Katastrální úřad vklad vlastnického práva ke koupeným nemovitostem, v žádosti o vklad blíže popsaných a označených, odepřel.

Podle rozhodovacích důvodů, vyložených jak v odůvodnění správního rozhodnutí, tak v rozsudku obecného soudu, k odepření zápisu vlastnického práva k nemovitostem došlo proto, že v době podání žádosti o tento vklad prodávající, již jako nevlastník dotčených nemovitostí pro dříve vložený vklad vlastnického práva ve prospěch třetí osoby, nebyl oprávněn s těmito nemovitostmi jako s předmětem právního úkonu nakládat.

Právní mechanismus spojený se žádostí o vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí byl v odůvodnění rozhodnutí obecného soudu, včetně důsledků z tohoto mechanismu plynoucích, popsán natolik zřetelně a dostatečně, že pro odůvodnění tohoto usnesení zcela postačí na rozhodovací důvody obecného soudu jako věci a zákonu odpovídající odkázat, aniž by se jevila potřeba k nim z hlediska ochrany ústavnosti

( úst. , ve znění pozdějších předpisů) cokoli dodávat; vývody stěžovatelky, co do otázek spojených s obecným právem ve vztahu k ústavně zaručenému právu na soudní ochranu, bylo proto jako nedůvodné odmítnout.

Obdobně je tomu stran odkazu stěžovatelky na nález Ústavního soudu ve věci

, z něhož vlastní interpretací stěžovatelka odvozuje porušení svého ústavně zaručeného práva plynoucího z d; zde však stěžovatelka přehlíží již dříve a opakovaně podaný výklad tohoto článku Ústavním soudem, a to jak co do povahy tohoto práva, tak i podmínek, za nichž mu lze poskytnout ústavní ochranu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994); protože konstantní judikatura Ústavního soudu je obecně přístupná, postačí stěžovatelku na ni odkázat, když jinak ani výtka stěžovatelky na adresu správního orgánu, stran odepření účastenství ve správním řízení, není důvodná. Stěžovatelkou označený nález Ústavního soudu vycházel ze zcela odlišné skutkové i právní situace, která jej z obsahové aplikace na její věc vylučuje. Je tomu tak proto, že ve věci posouzené označeným nálezem, správnímu orgánu z jeho evidence a ze zápisů v katastru nemovitostí bylo (muselo být) známo, že uvažovaný vklad se dotýká dalších (a kterých) osob jako spoluvlastníků a že nejen proto, ale také pro povahu věci bylo s nimi třeba jednat jako s dotčenými účastníky řízení.

Situace stěžovatelky byla však podstatně jiná, neboť jednajícímu katastrálnímu úřadu při zápisu vlastnického práva k nemovitosti ve prospěch třetí osoby nebylo (a ani nemohlo být) známo, že následně po zápisu vkladu vlastnického práva tytéž nemovitosti by měly být zapsány do vlastnictví stěžovatelky; stěžovatelka - mimo jiné - nemohla být účastnicí řízení ex post, neboť, zápisem vlastnictví ve prospěch třetí osoby jejímu návrhu předcházejícího, bylo řízení již skončeno.

Z důvodů takto rozvedených byla stěžovatelčina ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou vyložených důvodů, tak ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by se předtím jevilo účelné vésti stěžovatelku k odstranění formální vady ve vykázané plné moci jejího zástupce (§ 31 odst. 1 zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 3. května 2001