Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 745/2000

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem podaného R. S., zast. Mgr. A. B., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 4. 10. 2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2000,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 18. 12. 2000 zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 4. 10. 2000 a s ním spojeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2000 s tím, že oběma rozhodnutími bylo zasaženo jeho ústavně garantované základní právo na spravedlivý proces vyjádřené v ustanovení d (dále).

Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl shora citovaným (napadeným) rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem uznán vinným trestným činem vraždy dle § 219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona (dále tr. zák.), a to jako zvlášť nebezpečný recidivista dle § 41 odst. 1 tr. zák. a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

Proti rozsudku soudu prvého stupně podal navrhovatel odvolání, o kterém rozhodoval Vrchní soud v Praze a ten odvolání usnesením, sp. zn. , ze dne 4. 10. 2000 podle § 256 trestního řádu (dále tr.ř.) zamítl. V rámci podaného odvolání (v jeho důvodech) polemizoval navrhovatel s provedenými důkazy s tím, že šlo o důkazy nepřímé bez řádné důkazní hodnoty, zejména i stran učiněných svědeckých výpovědí (především svědka, který byl slyšen v režimu utajení) a také s návrhem na doplnění dokazování. Odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí, kterým odvolání navrhovatele zamítl argumentoval tím, že v rámci trestního řízení vedeného proti navrhovateli neshledal pochybení (zejména i z hlediska procesních výtek). Konstatoval, že jeho právo na obhajobu bylo respektováno, nedošlo k jeho krácení, a to ani v rámci výslechu utajeného svědka, kdy bylo důsledně postupováno z hlediska příslušných ustanovení trestního řádu (§ 55 odst. 2, § 209 odst. 1), když postavení tohoto svědka bylo soudem stanoveno objektivně za dodržení všech podmínek, které se z hlediska trestního řádu na jeho výslech vztahují. Dále poukázal na obsáhlost provedeného dokazování, jeho pečlivé a všestranné vyhodnocení, které považoval za úplné a tedy poskytující dostatečný podklad pro zjištění skutkového stavu. Vyjádřil se k jednotlivě provedeným důkazům s tím, že byly provedeny v souladu s příslušným procesním předpisem (trestním řádem), když nalézací soud nepochybil ani v právním hodnocení věci, vycházeje právě z dokazování vedeného v odpovídajícím rozsahu i kvalitě, což umožnilo nalézacímu soudu učinit i oprávněný závěr o kvalifikaci jednání navrhovatele a tak vyslovit i jeho vinu.

Proti označenému rozhodnutí podal navrhovatel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti v rámci které navrhl zrušit uvedená rozhodnutí, a to soudů obou stupňů. V odůvodnění svého návrhu pak odkázal na důvody uplatněné ve svém odvolání ze dne 10. 7. 2000 a dne 25. 9. 2000, které podal v řízení před obecnými soudy. Uvedl, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy (opětovný výslech svědka, kriminalistická expertiza ohledně stop krve na koberci v jeho autě, výpis telefonních hovorů z mobilního telefonu poškozeného), kdy tyto důkazy mohly svědčit v jeho prospěch. Takto měl zato, že dokazování vedené v jeho věci bylo konáno tendenčně a v jeho neprospěch. Pokud tedy odvolací soud dospěl k závěru, že nebylo zapotřebí provést další (navrhované) důkazy porušil tak ustanovení y a zejména y a v konečném důsledku tak právo navrhovatele na spravedlivý proces.

Na vyžádání ústavního soudu se k podanému návrhu vyjádřil i Vrchní soud v Praze, když Vrchní státní zastupitelství v Praze se svého postavení vedlejšího účastníka vzdalo. Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření poukázal na to, že důvody uváděné navrhovatelem jsou identické s důvody, které uplatnil již v řízení před obecnými soudy. Ty se jimi zabývaly a také se s nimi vypořádaly (reagovaly na ně). Pokud neakceptovaly návrhy na doplnění dokazování, postupovaly dle zásady volného hodnocení důkazů v souladu s ust. § 2 odst. 6 tr.ř. V tomto směru také účastník řízení odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu také s tím, že Ústavní soud není další soudní instancí, není tak oprávněn zasahovat do hodnocení důkazů obecnými soudy za předpokladu, že jejich rozhodovací činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Protože k takovému zásahu nedošlo, má za to, že podaný návrh byl měl být dle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnut.

Po zvážení skutečností plynoucích z příslušných spisových materiálů, argumentace užité navrhovatelem i účastníkem řízení, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Jádrem podaného návrhu je tvrzení, že v napadené věci vedené dokazování nebylo činěno objektivně a úplně. Těmto výhradám však nelze přisvědčit. I Ústavní soud (stejně jako odvolací soud, který v předmětné věci rozhodoval) je přesvědčen o tom, že provedené dokazování bylo vedeno v rozsahu, který umožnil obecným soudů závěr, ke kterému v jeho rámci dospěly a bylo konáno způsobem, který předpokládá příslušný procesní předpis, kterého ve věci bylo užito (trestní řád). Obecné soudy vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí užití postupu dle § 55 odst. 2 tr.ř., zákonem odpovídajícím způsobem hodnotily i další svědecké výpovědi. Stejným způsobem postupovaly i stran otázek v souvislosti s nalezením mobilního telefonu prokazatelně patřícímu poškozenému. Z pohledu provedeného dokazování lze uzavřít znovu s tím, že jeho rozsah byl takový, že bez dalšího umožnil obecným soudům učinit přesvědčivý závěr o vině. Takto ani Ústavní soud nemohl dospět k závěru, že namítaným postupem obecných soudů bylo zasaženo navrhovatelovo právo na spravedlivý proces vyjádřené označenými y a y.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2001

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu