Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 703/2000

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaném L. K., zast. JUDr. H. T., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 25. 7. 2000, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2000,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem ze dne 4. 12. 2000, doplněným podáním ze dne 12. 2. 2001 navrhovatel brojil proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů s tím, že jejich vydáním bylo zasaženo jeho základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces vyjádřené článkem 36 odst. 1 d (dále LSZP) a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva).

Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl rozsudkem téhož soudu, č.j. -157, ze dne 26. 1. 2000 uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1, 2 trestního zákona (dále tr. zák.), dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu. Proti uvedenému rozhodnutí se navrhovatel odvolal s tím, že soud I. stupně měl vycházet z verze jeho obhajoby a neměl ho uznat vinným. O podaném odvolání rozhodoval Městský soud v Praze, který usnesením, č.j. -182, zrušil rozsudek v části týkající se výroku o náhradě škody (a znovu v této části rozhodl) a jinak ponechal napadený rozsudek nedotčen. V odůvodnění tohoto svého rozhodnutí potom dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl dokazování v souladu s trestním řádem a v rozsahu, který mu umožnil učinit odpovědné rozhodnutí. Poukázal na zásadní svědecké výpovědi, jejich hodnocení stran věrohodnosti těchto (zejména i vysvětlení svědka R. B.). Z takto zjištěného skutkového stavu potom soud I. stupně odvodil příslušné právní závěry, které jej vedly k uznání viny navrhovatele, kdy ani v tomto směru odvolací soud neshledal namítané pochybení.

Proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti s tím, že jejich vydáním byla zasažena jeho základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, vyjádřená již zmiňovaným zasažením y a Úmluvy. Má za to, že přijatá rozhodnutí obecných soudů nejsou řádně odůvodněna, když některé důkazy (zejména v neprospěch navrhovatele) byly nadhodnoceny, jiným nebyla věnována potřebná míra. Z pohledu projednání trestní věci navrhovatele dospěl ke konečnému závěru, že právní závěry učiněné obecnými soudy jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Proto navrhl obě napadená rozhodnutí zrušit.

Na vyžádání Ústavního soudu se k věci vyjádřil Městský soud v Praze, který v něm uvedl, že ke všem námitkám uvedeným navrhovatelem se dostatečným způsobem vyjádřil v rámci odůvodnění svého rozhodnutí, na jeho závěrech trvá. Městské státní zastupitelství v Praze se svého postavením vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem vzdalo.

Ústavní soud po zvážení všech skutečností plynoucích z uvedených spisových materiálů, argumentace podané navrhovatelem i vyjádření Městského soudu v Praze dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Nezbývá než opakovaně uvést, že z hlediska ústavně právního, které zakládá vlastní ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných, že ty ve své rozhodovací činnosti postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté y, tedy té, která upravuje navrhovatelem namítané porušení jeho práva na soudní ochranu. Dokazování provedené obecnými soudy v projednávané věci totiž nevykazuje vady (vadný postup) tak, jak dovozuje navrhovatel, když ke způsobu jeho provedení i jeho rozsahu nemá výhrad ani Ústavní soud. V naznačeném směru obecné soudy totiž respektovaly nepochybně příslušný procesní předpis (trestní řád) a v souladu s ním provedené dokazování umožnilo obecným soudům učinit závěr, že takto zjištěný skutkový stav jim také dovodil učinit přesvědčivý závěr o vině navrhovatele. Následné právní hodnocení potom odpovídá zjištěnému skutkovému stavu a nelze mít za rozumné tvrzení, že s provedenými důkazy je v extrémním rozporu (jak dovozuje navrhovatel). Jen pro úplnost je na místě poukázat na odpovídající závěry plynoucí z výpovědi jednotlivých svědků, soudem slyšených, a to i z hlediska jejich významu, s důrazem na jejich věrohodnost a přesvědčivost. Nelze než uzavřít, že namítaný postup obecných soudů nenese rysy protiústavnosti spatřované navrhovatelem v postupu označeném jako odmítnutí soudní ochrany či práva na spravedlivý proces.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2001

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu