Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 472/2000

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele JUDr. M. A., zastoupeného JUDr. V. Z., advokátem, směřujícím proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2000, čj. -503, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2000, čj. -498,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem podaným za podmínek stanovených , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadl navrhovatel usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. -503, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni, čj. -498 a tvrdil, že obecné soudy těmito rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené základní právo dané d (dále jen "") a to tím, že mu v trestním řízení, ve kterém zastupoval jako advokát ex offo obviněného P. M., nepřiznal náklady v takové výši, v jaké je před obecnými soudy účtoval; v daném případě šlo o dodatečné vyúčtování (poté, co soud již o nákladech řízení pravomocně rozhodl) částky 1.800,- Kč a režijního paušálu 75,- Kč za úkon, spočívající v tom, že poté, co byl ustanoven obhájcem obviněného, dostavil se ke Krajskému soudu v Plzni a prostudoval celý spis. Navrhovatel vytýkal obecným soudům nesprávnou aplikaci advokátního tarifu, zejména v tom, že soudy nepřiznaly navrhovateli dodatečně účtované částky s tím, že již bylo o jeho nárocích pravomocně rozhodnuto a tento stav nelze měnit. Uplatnily tedy zásadu res iudicata, která v tomto případě není na místě.

Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 4. 12. 2000 uvedl, že nezpochybnil nárok navrhovatele na náhradu hotových výdajů za seznámení se spisem. O nárocích obhájce již bylo rozhodnuto a že obhájci nic nebránilo v tom, aby uplatnil ihned i tento nárok. Jestliže navrhovatel nezná soudní praxi, nelze to řešit na úkor pravomocného rozhodnutí.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Navrhovatel namítal, že rozhodnutím Vrchního soudu bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivou odměnu, dané mu y. Zde je třeba mít na zřeteli to, že uvedený článek přiznává právo na spravedlivou odměnu zaměstnancům, tedy osobám, které vykonávají práci v zaměstnaneckém poměru,to znamená v pracovním nebo služebním poměru. Advokát při své činnosti právního zástupce není v takovém vztahu ke klientovi, nelze jej (ani per analogiam) považovat za zaměstnance obhajovaného. Odměna advokáta byla v době rozhodování dána pro tyto případy Ze spisového materiálu je zřejmé, že nic nebránilo navrhovateli uplatnit náhradu za předmětný úkon právní služby a režijní paušál spolu s ostatními náklady, a to z hlediska stability rozhodnutí a neadekvátnosti změn soudních rozhodnutí za stavu kdy jsou dány všechny podmínky (předpoklady) pro uplatnění případného nároku v celém jeho rozsahu. Případné rozhodnutí o nepřiznání těchto nákladů pak mohl napadnout opravnými prostředky. Skutečnost, že v době, kdy účtoval odměnu obhájce a režijní paušál (tj. v měsíci listopadu roku 1999) neznal právní názor Nejvyššího soudu z června téhož roku, a proto neúčtoval předmětný úkon a režijní paušál, nemůže navrhovatel vyčítat obecnému soudu jako porušení jeho základních práv.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nebylo zasaženo ani do navrhovatelem namítaných základních práv daných mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami

podle y a nezbylo mu než návrh podle písmeno a)

Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2001

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu