Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 122/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Vojtěcha Cepla o ústavní stížnosti E. K., zastoupené JUDr. T. Š., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu z 25.11.1998 č.j. -113 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka E. K. se obrátila na Ústavní soud s návrhem, aby zrušil usnesení Nejvyššího soudu z 25.11.1998 č.j. -113, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 28.6.1995 č.j. -63, aniž dovolatelky poučil o nedostatcích jejich podání a vyzval je k odstranění vad, ačkoliv ze spisu mohl zjistit přípustnost dovolání z důvodu zmatečnosti řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), když řízení před soudem prvního stupně trpělo procesními vadami a stěžovatelka na samém počátku byla okresním soudem nesprávně poučena o svých právech a proto podala vadný návrh na zahájení řízení a posléze nastaly i další vady řízení. Uvedla, že Nejvyšší soud svým rozhodnutím porušil její právo na soudní ochranu deklarované v d, když nedodržel svou poučovací povinnost podle a řádně tuto věc nepřezkoumal.V důsledku toho bylo vůči stěžovatelce vydáno nepříznivé rozhodnutí.

Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zaujala stanovisko, že návrh není důvodný. Namítla, že Nejvyšší soud neshledal, že by v této věci došlo k procesním vadám způsobujícím zmatečnost řízení podle a není si vědoma ani toho, že by taková vada nastala v průběhu dovolacího řízení. Uvedla, že stěžovatelka nepoukazuje na nic, čím by konkrétně svá tvrzení doložila.To se týká i výtky, že soudy jí neposkytly potřebná procesní poučení. Připomněla tezi, že soudy nemohou poučovat žalobce o obsahu žaloby, aniž tím poruší zásadu rovnosti účastníků soudního řízení. Sdělila, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je patrno, že případ posoudil nejen podle , ale i podle příslušného ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Právní závěry odvolacího soudu nemohl dovolací soud přezkoumávat, neboť dovolání nebylo přípustné.

Z připojeného spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. bylo zjištěno, že usnesením z 25.11.1998 č.j. -113 Nejvyšší soud odmítl dovolání E. K. a E. N. v právní věci těchto dvou dovolatelek jako žalobkyň a třetího žalobce J. N. proti žalovaným H. K., H.B. a P. B. o vydání nemovitostí vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 28.6.1995 č.j. -63. Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku z 21.4. 1994 č.j. -31, jímž byl zamítnut návrh žalobců proti žalovaným na vydání nemovitostí, a ve výroku tohoto rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil. Rozsudky soudů prvního a druhého stupně nabyly právní moci 26.9.1995. Odvolací soud pouze v poučení o opravných prostředcích účastníky všeobecně poučil, že proti jeho rozsudku je přípustné dovolání za splnění podmínek stanovených v až 239

Stěžovatelka dovolání podala, avšak Nejvyšší soud po prozkoumání věci dospěl k závěru, že neexistuje žádná okolnost, z níž by bylo možno dovodit přípustnost dovolání, a proto je podle a odmítl.

Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud postupoval v souladu s platnými právními předpisy. Z jeho rozhodnutí je patrno, že neporušil ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelky. V celém soudním spisu se nenachází nic, co by dávalo za pravdu stěžovatelčiným tvrzením, že obecné soudy ji nedostatečně poučily o jejích právech a tím jí odepřely právo na soudní ochranu podle d.

Nebylo zjištěno ani porušení jiných práv zajištěných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle y.

Senát Ústavního soudu shledal návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu z 25.11.1998 č.j. -113 zjevně neopodstatněným a proto jej jednomyslně odmítl podle a , o Ústavním soudu, ve znění

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2001

JUDr. Antonín Procházka předseda senátu