Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 209/01

Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti M. P., zastoupeného JUDr. J. D., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 5. 4. 2001 stěžovatel napadá v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2000, čj. - 35, ve výroku. Jímž bylo nařízeno předběžné opatření, kterým se nezletilá D. a A. P. svěřují do výchovy matce, změněno tak, že tento návrh matky se zamítá. Ve výroku, jímž byla otci nezletilých - stěžovateli - uložena povinnost předat nezletilou A. do výchovy matky, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Stěžovatel má za to, že pro nedodržení principů řádného procesu v řízení před obecnými soudy tím, že mu nebyla dána možnost slyšení před nimi, a tím i možnost uplatnění jeho argumentace ohledně skutkové a právní stránky rozhodované věci, reprezentuje porušení principů spravedlivého procesu opomenutím důkazu a porušením zásad občanského soudního řízení při rozhodování (d, , ).

Je přesvědčen o tom, že ochrana práv nezletilé A. a ohledy na její zdárný vývoj ( zákona o rodině) vyžadují, aby skutečnosti, které až dosud ve vztahu k jejímu návratu do domácnosti matky byly opomenuty, byly co nejspolehlivěji zjištěny ( ), v rámci volného hodnocení důkazů soudem vyhodnoceny ( ), a aby tak následné rozhodnutí odpovídalo zákonu ( ).

Městský soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a řízení mu předcházející ( ) a odvolání otce nezletilých - stěžovatele - shledal zčásti důvodným. Poukazuje na to, že nebylo možno potvrdit první z výroků, jímž soud prvního stupně předběžně svěřil nezletilé děti do výchovy matce, neboť takovým rozhodnutím by předjímal rozhodnutí o věci samé. Proto odvolací soud podle první výrok napadeného usnesení změnil tak, že návrh matky zamítl. Pokud jde o druhý výrok napadeného usnesení, odvolací soud jej, v souladu s ustanovením a s odkazem na úvahu soudu prvního stupně, shledal správným a podle jej potvrdil. Konstatoval, že vzhledem k tomu, že druhá z nezletilých (D.) je ve faktické péči matky, je namístě, aby i nezletilá A. do doby, než bude o poměrech nezletilých dětí rozhodnuto konečným rozhodnutím ve věci samé, byla v péči toho rodiče, u kterého je nezletilá D.

Ústavní soud v prvé řadě konstatoval, že obě usnesení obecných soudů mají povahu předběžných opatření a neupravují dosud poměry nezletilých dětí za trvání manželství a pro dobu po rozvodu. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2001 není tedy posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), když byla stěžovateli uložena povinnost předat nezletilou A. do výchovy matky na základě předběžného opatření, které je opatřením dočasným. Nejde tedy o rozhodování soudu ve věci samé a pro potřeby řízení před Ústavním soudem není splněna podmínka vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Soudce zpravodaj byl proto nucen považovat návrh ústavní stížnosti stěžovatele za nepřípustný, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu