Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 202/01

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti S., zastoupeného JUDr. B. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2001, č. j. -39, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. září 2000, č. j. -23, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Městského soudu

v Praze, č. j. -39, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně. Podle názoru stěžovatele byl jednáním obou soudů porušen a d. Uvedl, že v předmětné věci nebyly dány podmínky pro občanskoprávní řízení, na straně žalobce pak šlo o nedostatek aktivní legitimace. Z těchto důvodů měl soud v rozhodnutí o nákladech řízení, které bylo zastaveno, aplikovat ustanovení , a tedy neukládat stěžovateli povinnost hradit žalobci náklady částkou 500,- Kč. Stěžovatel svým chování nezavdal žádnou příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, a to ani v případě, kdyby zde nebylo vad aktivní legitimace.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ( , o Ústavním soudu).

Z obsahu usnesení soudů obou stupňů nebylo zjištěno, že by se tyto soudy svým rozhodnutím dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Obvodní soud pro Prahu 1 dne 22. září 2000 zastavil řízení pro zpětvzetí návrhu a mj. zavázal stěžovatele uhradit žalobci náklady řízení v částce 500,- Kč, když shledal, že žalovaný povinnost v návrhu uplatněnou po jeho podání splnil. Toto rozhodnutí, učiněné v souladu s , pak odvolací soud jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění usnesení ze dne 4. ledna 2001, se Městský soud v Praze vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele v celém rozsahu. Ústavní soud v tomto směru neshledal takové extrémní vybočení z ústavně zakotvených pravidel vedení spravedlivého procesu, pro které by bylo nutno toto pravomocné rozhodnutí zrušit. Pokud jde o výklad ustanovení o nákladech řízení obecnými soudy, Ústavní soud konstatuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) nemůže do rozhodovací činnosti obecných soudů, ani do výkladu obyčejných zákonů obecnými soudy zasahovat, pokud nejsou současně dány podmínky písm. d) y ČR a . Takový zásah do základních práv a svobod se však stěžovateli nepodařilo prokázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu