Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 714/2000

Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelky J. K., zastoupené JUDr. J.J., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

20. září 2000, č. j. -66, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. ledna 2000, č. j. -52, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka, která se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhala zrušení výše citovaných rozsudků, odůvodnila návrh tím, že podle jejího přesvědčení došlo jimi k porušení ústavně zaručených práv, zakotvených v d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedla, že nesouhlasí se závěry soudů, které jí uložily povinnost zaplatit žalobci částku 23.830,30 Kč s příslušenstvím, tzn. zaplatit smluvní pokutu, když od smlouvy odstoupila a tak vykonala právo, které jí náleželo.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2000, č. j. -66, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Soud I. stupně poté, co odvolací soud jeho rozhodnutí ze dne 16. července 1998 zrušil, v souladu s právním názorem, vysloveným v usnesení ze dne 24. března 1999, doplnil dokazování a důkazy zhodnotil dle . Odvolací soud se pak v rozhodnutí a jeho odůvodnění,

s poukazem na znění ustanovení § 48 a § 49 obč. zák., vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatelka v odvolání vznesla. Je třeba uvést, že soudy obou stupňů rozhodovaly o povinnosti plnit dle uzavřené smlouvy, když dospěly k přesvědčení, že k platnému odstoupení ze strany žalované nedošlo - žalobce v předmětném řízení neuplatňoval nárok na "smluvní pokutu", o pokutě, jak tvrdí stěžovatelka, soudy nerozhodovaly.

S ohledem na výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2001