Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 685/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti Ing. P. L., zastoupeného JUDr. T. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2000, čj. , za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se s odvoláním na porušení odst, 1 a 2d domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo s odůvodněním, že se jedná o procesní rozhodnutí vyloučené dle ust. 248 odst. 2 písm.e) ze soudního přezkumu, zastaveno řízení ohledně žaloby podané proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 3. 4. 2000, čj. 1060/110/2000.

Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal žádost o přezkoumání dodatečných platebních výměrů č. 970001194 a č. 970001195, vydaných Finančním úřadem v Plzni dne 26. 5. 1997, kterými mu byla doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1993 a 1994 a žádost o přezkoumání rozhodnutí téhož finančního úřadu ze dne 24. 11. 1997, čj. 9700179902/912, a čj. 970017899/912, kterými bylo rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení ve věci uvedených výměrů. Finanční ředitelství shora citovaným rozhodnutím předloženou žádost stěžovatele postupem dle zák .č. ,ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) zamítlo, neboť nezjistilo, že by rozhodnutí byla vydána v rozporu s právními předpisy, rozhodnutí se nezakládají na vadách řízení a okolnosti nenasvědčují tomu, že by daň byla doměřena v nesprávné výši.

Krajský soud po projednání případu dospěl k závěru, že v dané věci se jednalo o procesní rozhodnutí vyloučené z přezkumu soudu na úseku správního soudnictví. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že řízení dle zák .č. o přezkoumání rozhodnutí se dělí do dvou fází, kdy v prvé fázi instančně vyšší správce daně rozhodne o tom zda přezkoumání rozhodnutí vůbec povolí, či nařídí anebo nepovolí a nenařídí. Povolením nebo nařízením přezkoumání se přezkoumávané rozhodnutí neruší ani nemění, ale je zahájena druhá fáze řízení t.j vlastní přezkumné řízení. Teprve v rámci této fáze řízení je vydáno rozhodnutí o výsledku přezkoumání, a to rozhodnutím , kterým je přezkoumávané rozhodnutí zrušeno, nahrazeno nebo změněno, případně pokud je shledáno, že podmínky pro přezkoumání rozhodnutí nebyly splněny , potvrzeno. V daném případě tím, že správce daně přezkoumání rozhodnutí nepovolil, vyjádřil svůj procesní postoj k důvodům uplatněným stěžovatelem a nepřipustil, aby věc byla znovu otevřena a meritorně projednávána. Původní pravomocná rozhodnutí zůstala nezměněna a sféra materiálních práv a povinností stěžovatele tak zůstala nedotčena.

V ústavní stížnosti stěžovatel stručně poukazuje na předchozí nálezy Ústavního soudu (

II.ÚS94/96

a

) v obdobných věcech, ve kterých Ústavní soud konstatoval, že rozhodnutí o povolení přezkumu podle je meritorním rozhodnutím o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, jimiž se v daňovém řízení konečným způsobem rozhoduje o právech a povinnostech, a má proto hmotněprávní účinek. S poukazem na tato rozhodnutí Ústavního soudu požadoval zrušení napadeného rozhodnutí.

Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl obdobnou argumentaci jako v odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Finanční ředitelství se postavení vedlejšího účastníka řízení dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, vzdalo.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem a dospěl k závěru, že není důvodná.

Podstatou ústavní stížnosti je posouzení charakteru rozhodnutí, vydaného dle ust. , z hlediska jeho přezkoumatelnosti ve správním soudnictví. Uvedená problematika byla Ústavním soudem v stěžovatelem citovaných nálezech a v jím uváděném smyslu skutečně pojednána. V souvislosti s odlišným právním názorem III. senátu Ústavního soudu v obdobné věci, však byla věc dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, předložena plénu Ústavního soudu. Plénum následně rozhodnutím ze dne 19. 12. 2000, pod

sp. zn.

-st., podle cit. zákona, zaujalo stanovisko jehož právní závěr spočívá v tom, že rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, má procesní povahu, a tudíž nepodléhá soudnímu přezkumu. Dle názoru pléna by přijetí výkladu, že se v případě rozhodování podle zák .č. jedná vždy o meritorní rozhodnutí o právech a povinnostech znamenalo ve svém důsledku, že se daňovému subjektu otevírá možnost nedbat o ochranu svých práv, nevyužít prostředků, které jsou k tomu určeny (odvolání, správní žaloba), ale v prodloužené lhůtě dvou let podle ust. zák .č. se domáhat přezkoumání rozhodnutí a v případě neúspěchu se obrátit ke správnímu, event. Ústavnímu, soudu.

V rámci daňového řízení jsou k ochraně práva poskytovány prostředky, které může účastník řízení využít (má na ně právní nárok), tj. prostředky řádné a mimořádné (obnova řízení), event. soudní (správní žaloba). Vedle toho jsou dány i prostředky jiné, dozorčí, mezi něž patří právě přezkoumání podle zák .č. , které slouží k ochraně objektivního práva a účastník řízení na ně nárok nemá. V případě rozhodování podle cit.zákona se jedná o rozhodování o právech a povinnostech daňového subjektu pouze tehdy, jestliže v prvé fázi přezkoumání bylo rozhodnutí k přezkumu otevřeno a teprve ve druhé fázi bylo zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno.

S ohledem na právní závěry vyjádřené v závazném stanovisku pléna Ústavního soudu nelze považovat právní závěry krajského soudu, uvedené v jeho napadeném rozhodnutí, ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu vydaného dle zák .č. , za nezákonné či dokonce za protiústavní.

Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím stěžovateli nemohlo být upřeno právo na soudní ochranu ve věci posouzení zákonnosti při rozhodování o vlastním doměření daně, neboť tato rozhodnutí nebyla předmětem řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí. Stěžovateli ani nebylo bráněno, aby se v souvislosti s řízením ohledně o povolení přezkumu pravomocného rozhodnutí obrátil na soud, jestliže však soud v tomto řízení dospěl k závěru, že není příslušný ve věci jednat a své stanovisko řádně a ústavně konformním způsobem zdůvodnil, nedošlo tímto rozhodnutím k zásahu do základního práva navrhovatele chráněného d.

S ohledem na uvedené skutečnosti nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu