Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 204/01

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti společnosti M., AG, zastoupené Mgr. H. Z., advokátkou, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 8. 12. 2000, č.j. 4286/150/2000, a rozhodnutí Finančního úřadu v Písku ze dne 16. 3. 2000, č.j. 23537/00/097900/1158, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 29. 3. 2001, která byla u Ústavního soudu podána dne 3. 4. 2001, se společnost M., AG (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení shora označených rozhodnutí, přičemž poukazuje na to, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo ve smyslu y ČR a ve spojení s a d.

K porušení uvedených ústavně zaručených práv stěžovatele mělo dojít v důsledku rozhodnutí finančního úřadu, na základě kterého byl stěžovatel v rozporu se zákonem, resp. Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německo o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a z majetku (publ. ve vyhlášce Ministerstva zahraničních věcí č. 18/1984 Sb.) zaregistrován s účinností od 1. 12. 1996 jako poplatník daně z příjmu právnických osob, jakož i rozhodnutí finančního ředitelství, kterým bylo odvolání stěžovatele v uvedené věci zamítnuto.

Soudce zpravodaj v první řadě posuzoval, zda není dán důvod odmítnutí ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Citované ustanovení kromě jiného stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Přitom se ve smyslu citovaného zákona za nepřípustný považuje návrh, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a kdy se tedy ochrany práv a svobod mohl a měl domáhat jiným zákonným způsobem.

Za takovýto prostředkem ochrany práv je třeba pokládat rovněž správní žalobu podle a násl. K tomu je třeba poznamenat, že s ohledem na povahu napadeného rozhodnutí a s přihlédnutím k praxi obecných soudů může vyvstat otázka, zda je jeho přezkum s ohledem na ustanovení přípustný, tj. zda existuje další prostředek o ochraně práv stěžovatele. Jak bude níže uvedeno, řešení této otázky není pro posouzení ústavní stížnosti nezbytné, a proto se jí Ústavní soud nezabýval. V souvislosti s uvedenou problematikou však pokládá Ústavní soud za vhodné upozornit na své usnesení ze dne 7. 4. 1998,

sp. zn.

(publ. Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 10, usn. č. 24), podle kterého není proti rozhodnutím předběžné povahy ústavní stížnost ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přípustná.

Rozhodující v daném případě je, že stěžovatel má možnost obrátit se na obecný soud, aby přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí, a to buď přímo, pokud se domnívá, že se o rozhodnutí předběžné povahy nejedná, což stěžovatel dle zjištění Ústavního soudu učinil (správní žaloba byla u Krajského soudu v Českých Budějovicích podána dne 3. 4. 2001 a dosud o ní nebylo rozhodnuto), nebo v rámci dalšího (následujícího) řízení, kdy podle je obecný soud povinen při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu posoudit i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí, o něž se přezkoumávané rozhodnutí opírá, jestliže pro ně bylo dříve učiněné rozhodnutí závazné a není-li pro jeho přezkoumání stanoven zvláštní postup.

Z výše uvedeného vyplývá, že se stěžovatel ochrany práv a svobod může domáhat jiným zákonným způsobem, a tak nezbylo Ústavnímu soudu než považovat ústavní stížnost za návrh, který je ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustný a který je soudce zpravodaj nucen mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení citovaného zákona odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 24. dubna 2001