Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 179/01

Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky I. Z., zastoupené JUDr. M. K., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2000, čj. - 137, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2000, čj. - 119, vydaného v návaznosti na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 1. 2000, čj. - 92,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 19. 3. 2001, která byla podána k poštovní přepravě dne 21. 3. 2001, jež došla Ústavnímu soudu dne 22. 3. 2001, napadá stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení jejího u ČR zaručeného základního práva plynoucího jak z y ČR, tak z d podle , a . Navrhuje, aby všechna rozhodnutí Ústavní soud zrušil.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů, která začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím ze dne

30. 11. 2000 dovolání stěžovatelky do rozsudku odvolacího soudu ze dne

27. 6. 2000 podle a odmítl jako nepřípustné, když nebyl shledán žádný důvod přípustnosti dovolání, k němuž by dovolací soud musel přihlédnout, i když v dovolání nebyl uplatněn ( , věta druhá v souvislosti s ustanovením

), je nutno vzít v úvahu, že v daném případě oním posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2000, čj. - 119.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že jestliže ústavní stížnost stěžovatelky byla podána k poštovní přepravě dne 21. 3. 2001, když rozsudek odvolacího soudu, jak vyplývá z obsahu stížnosti, byl doručen právní zástupkyni stěžovatelky dne 7. 9. 2000, nebyla ústavní stížnost podána v šedesátidenní lhůtě stanovené ve shora citovaném ustanovení , neboť posledním dnem, kdy lhůta k podání stížnosti mohla být zachována, byl den 6. 11. 2000.

Soudce zpravodaj proto musel tuto stížnost jako opožděnou odmítnout ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu