Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 553/2000

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele H. W., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, č.j. -119, ze dne 22. 6. 2000,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel podal dne 15. 9. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 18. 9. 2999. Návrh směřoval proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, č.j. -119, ze dne 22. 6. 2000, kterým bylo zamítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č.j. -82, ze dne 1. 7. 1998, ve věci uzavření dohody o vydání nemovitosti navrhovatelky H. B. Krajský soud v Ostravě označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě, č.j. -21, ze dne 25. 4. 1995, jímž byla zamítnuta žaloba navrhovatelky H. B. na uzavření dohody o vydání nemovitostí podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Napadeným rozhodnutím byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení , a d (dále jen "") a ustanovení a 95y ČR.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. , vedený u Okresního soudu v Ostravě. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelkou v řízení před obecnými soudy byla H. B., občanka USA, bytem jak výše uvedeno, která v řízení před odvolacím soudem i dovolacím soudem byla zastoupena právním zástupcem, označeným v záhlaví. Ze spisového materiálu Ústavní soud dále zjistil, že navrhovatelka ještě prostřednictvím svého právního zástupce podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Z listinných materiálů předložených stěžovatelem zjistil Ústavní soud, že navrhovatelka dne 5. 8. 1999 zemřela. Ze spisu, sp. zn. i z vyjádření Nejvyššího soudu ČR vyplynulo, že právní zástupce navrhovatelky tuto skutečnost soudu v průběhu dovolacího řízení neoznámil, a protože dovolací soud o uvedené skutečnosti nevěděl, nepostupoval podle ustanovení (dále jen ") a rozhodl o dovolání H. B., i když v době rozhodnutí Nejvyššího soudu dne 22. 6. 2000 byla již mrtvá. Z doručenky na č.l. 123 předmětného spisu vyplývá, že rozsudek Nejvyššího soudu ČR byl doručen advokátovi dne 21. 7. 2000.

Právní zástupce navrhovatelky jednal v dovolacím řízení na základě plné moci ze dne 22. 7. 1998, která je založena v předmětném spisu na č.l. 111. Podle plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco jiného. V udělené plné moci tak, jak je ve spisu založena, nejsou obsažena žádná ujednání pro případ smrti zmocnitelky, a proto smrtí zmocnitelky tato plná moc zanikla. Ustálená soudní judikatura dovozuje, že smrtí zmocnitele zaniká i procesní plná moc a je na místě postup podle Zemře-li zmocnitel, je zmocněn povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, tj. učinit tzv. neodkladné právní úkony, aby zmocnitel neutrpěl újmu na svých právech. V souvislosti s udělenou procesní plnou mocí se za takový úkon považuje oznámení zmocněnce soudu o tom, že zmocnitel zemřel, aby mohl být uplatněn postup podle citovaného Neodkladným úkonem ve výše uvedeném smyslu podle názoru Ústavního soudu není převzetí rozsudku zmocněncem po uplynutí téměř jednoho roku od zániku plné moci, tedy v době, kdy již zmocněncem nebyl. Z uvedeného pohledu má Ústavní soud za to, že rozsudek Nejvyššího soudu nebyl řádně doručen a ani nemohl být řádně doručen vzhledem smrti navrhovatelky a zániku procesní plné moci, a proto není dosud v právní moci.

V naznačených souvislostech však nelze Nejvyššímu soudu ČR vyčítat pochybení v tom smyslu, že nepostupoval podle a rozhodl o dovolání navrhovatelky, která v době rozhodnutí již nežila, protože soud sám nemá možnost tuto skutečnost zjistit, pokud právní zástupce neučinil uvedený neodkladný úkon, popř. právní nástupce zemřelé navrhovatelky tuto skutečnost soudu sám nesdělil.

Z uvedeného Ústavní soud dovodil, že podaný návrh je nepřípustný, protože podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), lze ústavní stížností napadnout pouze pravomocné rozhodnutí vydané v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, kdežto v předmětné věci dosud napadené rozhodnutí není v právní moci.

Vzhledem k tomuto závěru nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2001