Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 119/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. S. M., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 20. 12. 2000, č. j. OVV/SO/0865/00, a rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků městské části Brno - střed ze dne 7. 9. 2000, č.j. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, který Ústavní soud obdržel dne 21. 2. 2001.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 20. 12. 2000, č.j. OVV/SO/0865/00, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků městské části Brno - střed ze dne 7. 9. 2000, č.j. .

Napadenými rozhodnutími byl stěžovatel uznán vinným z přestupku proti právu shromažďovacímu podle , o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, a byla mu uložena pokuta ve výši 500,-- Kč a současně stanovena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 500,-- Kč.

V návrhu své ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje především na to, že sice během pouličního průvodu komunikoval s policií, ovšem nikoliv jako pořadatel, a pouze ve snaze zabránit vzniku konfliktu mezi policií a demonstranty. Využil své přítomnosti a technického vybavení, které měl k dispozici k tomu, aby zprostředkoval kontakt a zajistil komunikaci mezi účastníky pouličního průvodu a policií. Megafonem především vyzýval účastníky pouličního průvodu k nenásilí a informoval je o pokynech policie a zástupců Úřadů městské části Brno - střed.

Stěžovatel je přesvědčen, že obvinění z přestupku proti právu shromažďovacímu a následná sankce jsou vážným zásahem do jeho ústavně zaručeného práva na svobodu projevu a práva svobody pokojného shromažďování podle a d.

Stěžovatel namítá i porušení práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti poukazuje na to, že s ohledem na ustanovení zákona o přestupcích, resp. , mu byla odňata možnost podat správní žalobu a domáhat se přezkoumání svého obvinění nezávislým orgánem a poukazuje na nález Ústavního soudu ČR vyhlášený pod č. 52/2001 Sb.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spisový materiál správních orgánů I. a II. stupně (přestupkový spis č.j. 600/2000).

Z rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků městské části Brno - střed Ústavní soud zjistil, že Komise na základě shromážděných důkazů (spisový materiál Policie ČR, Obvodní oddělení Brno - střed, č.j.: MRBM-596/STR-PŘ-2000, ze dne 5. 6. 2000, videozáznam a fotodokumentace ze dne 27. 5. 2000 dodané Policií ČR, protokol o projednání přestupku ze dne 6. 9. 2000, č.j. ) dospěla jednoznačně k závěru, že stěžovatelovo jednání dne 27. 5. 2000 v době od 16. 35 - 19. 07 hodin na trase od křižovatky ul. Koliště - Kounicova, Kotlářská, Veveří, Úvoz, Zahradníkova, směrem k ul. Šumavská do parku na ul. Šelepova v Brně lze označit za pořádání pouličního průvodu, který byl zakázán rozhodnutím Úřadu městské části Brno - střed, č.j. : OO/KT/0231 ze dne 23. 5. 2000. Tím se dopustil přestupku proti právu shromažďovacímu podle , o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů a podle téhož ustanovení mu byla uložena pokuta ve výši 500,-- Kč a současně povinnost nahradit náklady řízení ve výši 500,-- Kč.

Z uvedeného rozhodnutí Magistrátu města Brna - Odboru vnitřních věcí Ústavní soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnutí Komise pro projednání přestupků městské části Brno - střed potvrzeno s odůvodněním, že bylo nepochybně prokázáno, že stěžovatel se dopustil přestupku proti právu shromažďovacímu.

Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je patrno, že se odvolací orgán znovu zabýval tím, zda stěžovatel svým jednáním v průběhu pouličního průvodu naplnil znaky skutkové podstaty přestupku podle § 14 odst. 1 zákona o právu shromažďovacím, resp. zda je možné stěžovatele označit za pořadatele pochodu, který byl místně příslušným správním orgánem zakázaný. Odvolací orgán, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, stejně jako orgán prvního stupně, dospěl především na základě pořízeného videozáznamu, zachycujícího průběh nepovoleného pochodu, a fotodokumentace k závěru, že bylo bezpochybně prokázané, že stěžovatel pořádal shromáždění, které bylo zakázané, přičemž byla zdůrazněna skutečnost, že stěžovatel věděl, že tento pochod byl zakázaný.

Ústavní soud po přezkoumání návrhu ústavní stížnosti i rozhodnutí, která mu předcházela, dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je zjevně neopodstatněná.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ale zjišťuje, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Stěžovatel se v prvé řadě dovolává porušení ústavně zaručených práv podle a 19 y základních práv svobod.

Ústavní soud při rozhodování o ústavní stížnosti nejprve vycházel z d, neboť shromažďovací právo je specifickou formou svobody projevu. Odstavec 1 d zaručuje právo pokojně se shromažďovat. Citovaná v odst. 2 stanoví podmínky, za kterých lze shromažďovací právo omezit. Jsou jimi opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo bezpečnosti státu. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že zákon o právu shromažďovacím stanoví bližší pravidla konání shromáždění, stejně jako konkretizuje podmínky pro jejich zákaz nebo rozpuštění. Institut "zákaz shromáždění" pak specifikuje

§ 10 tohoto zákona a dále i přestupek proti právu shromažďovacímu podle § 14 citovaného zákona. Ústavní soud připomíná, že pochod v době od 16. 35 do 19.07 hodin dne 27. 5. 2000, tak jak vyplývá z připojených materiálů, nebyl ÚMČ Brno - střed povolen z důvodu ohrožení života a zdraví jeho účastníků, tedy na základě jednoho z důvodů uvedeného v ustanovení § 10 citovaného zákona.

Z rozhodnutí správních orgánů je pak patrno, že stěžovatel během pouličního průvodu vyjednával s policií o trase průvodu, pohyboval se v čelu průvodu, mluvil k účastníkům průvodu megafonem a byl i tou osobou, která formulovala závěrečné prohlášení k účastníkům průvodu. Tyto skutečnosti pak podle názoru správních orgánů svědčí pro závěr o tom, že stěžovatel pořádal shromáždění, které bylo zakázáno, o čemž věděl, a tak naplnil skutkovou podstatu uvedeného přestupku.

Ústavní soud proto nemohl přisvědčit námitce stěžovatele, že rozhodnutími správních orgánů došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle d.

Tento závěr má význam i z hlediska jeho druhé námitky poukazující na porušení práva na svobodu projevu podle d.

Jelikož Ústavní soud v posuzované věci nezjistil nic, co by svědčilo o porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele ve smyslu d, nemohl přisvědčit ani námitce stěžovatele ohledně porušení práva na svobodu projevu podle d, protože nezbytná omezení stěžovatele vyplývala především z toho, že pořádal shromáždění, které bylo zakázané.

Stěžovatel dále ve své věci shledává porušení práva na spravedlivý proces zaručeného v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že soudní kontrola tzv. správního trestání není věcí Ústavního soudu, ale soudů obecných. Proto Ústavní soud svým nálezem publikovaným pod č. 52/2001 Sb., zrušil ustanovení § 83 odst. 1 zákona o přestupcích, který neumožňuje soudní přezkum rozhodnutí o přestupku, za nějž nelze uložit pokutu vyšší než 2000,-- Kč nebo zákaz činnosti. Zrušení napadeného ustanovení § 83 odst. 1 zákona o přestupcích umožní, aby v případě, jako je případ stěžovatele, mohly obecné soudy podrobit následné kontrole veškerá rozhodnutí o přestupcích.

Nicméně i za situace, kdy vzhledem k provedenému odkladu vykonatelnosti tohoto nálezu Ústavního soudu (k 28. 2. 2002) není stěžovateli umožněn soudní přezkum rozhodnutí o přestupku, nesdílí Ústavní soud názor stěžovatele, že došlo v jeho věci k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel využil v rámci právní úpravy de lege lata možnosti podání opravného prostředku - odvolání, ohledně něhož bylo postupováno v souladu s ustanoveními , o přestupcích, i zákona č. č. , o správním řízení ( ).

Ze shora uvedených důvodů musel Ústavní soud návrh stěžovatele pokládat za zjevně neopodstatněný a senátu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2001 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu