Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 168/01

Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M., zastoupené JUDr. I.K., proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 15. ledna 2001, čj. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka rozhodnutí Ministra financí ČR ze dne 15. ledna 2001 (132 249/2000), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí - závazná informace MF ze dne 11. října 2000 (18135/00-32) o zařazení zboží "tyčinky, krmivo pro psy (sušené jícny, nezpůsobilé k lidskému používání, určené jako krmivo pro psy)" do podpoložky celního sazebníku, a tvrdil, že napadeným rozhodnutím porušil správní orgán a 2 d. Podle odůvodnění ústavní stížnosti se tak stalo tím, že napadené rozhodnutí, jež je vyloučeno ze soudního přezkumu "v neprospěch stěžovatelky závazně stanovilo", že zboží stěžovatelky bude zatíženo sazbou daně z přidané hodnoty (DPH) ve výši 22 %. Stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle tvrzení stěžovatele správní orgány nesprávným zařazením zboží "tyčinky, krmivo pro psy (sušené jícny, nezpůsobilé k lidskému používání, určené jako krmivo pro psy)" porušily její ústavně zaručené právo na řádné řízení před nezávislým orgánem ( a 2 d).

Ve smyslu ustálené judikatury Ústavnímu soudu však nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí, vydaných v řízeních, v nichž nebylo shledáno procesní pochybení ze strany rozhodujícího orgánu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994). Polemika stěžovatelky s názorem správních orgánů, zda zpracováním výchozí suroviny pozbylo zboží "tyčinky, krmivo pro psy" charakteristických vlastností výchozí suroviny Ústavnímu soudu tedy nepřísluší. Pro zařazení zboží pod příslušnou položku je rozhodující povaha materiálu a jeho funkce. Stěžovatel se v ústavní stížnosti shoduje s názorem správního orgánu, že zboží je dle funkce krmivem pro psy. Otázkou charakteristických vlastností zboží se zabýval správní orgán II. stupně - ministr financí - v odůvodnění napadeného rozhodnutí a v této souvislosti poukázal na výsledky laboratorní analýzy. V odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo uvedeno, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí, jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení důkazů a na základě jakých předpisů rozhodl. Nebylo tedy shledáno porušení ústavně zaručených práv a svobod při jeho vydání.

Pro úplnost lze uvést, že ze soudního přezkumu správních rozhodnutí mohou být zákonem některá správní rozhodnutí vyňata ( d), poukaz zadavatele na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí obecným soudem je tedy neopodstatněný.

Ze shora rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí posouzen jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], a jako takový odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 26. dubna 2001