Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
36590.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 144/2000
Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatelky S. Z., zastoupené JUDr. J. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 1999, č. j. 28 Co 156/97 -95, a č. j. 28 Co 593/99 -100, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. prosince 1995, č. j. 36 C 141/94 -20, ze dne 24. srpna 1999, č. j. 36 C 141/94 -74, a platebnímu rozkazu Městského soudu v Brně ze dne 3. prosince 1993, sp. zn. Ro 5675/93,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčena na právech, zaručených v čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobo d. Poukázala na okolnosti, za nichž převzala platební rozkaz vydaný Městským soudem v Brně dne 3. prosince 1993, sp. zn. Ro 5675/93 , a setrvala na tom, že odpor proti němu podala ve stanovené lhůtě. Přesto byl označen za opožděný, aniž se soud jejím tvrzením a námitkami zabýval, konečně také nebylo vyhověno její žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odporu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Městského soudu v Brně bylo zjištěno, že odpor, který stěžovatelka podala proti platebnímu rozkazu, vydanému pod sp. zn. Ro 5675/93 , byl zamítnut, když soud shledal, že úkon žalované byl učiněn po lhůtě k tomu stanovené, návrhu na prominutí zmeškání lhůty vyhověno nebylo. Obě rozhodnutí soudu I. stupně byla potvrzena soudem
odvolacím, a jak vyplývá z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2001,
č. j. 20 Cdo 970/2000 -151, ten dovolání jako nepřípustné odmítl. Ústavní soud neshledal, že by se obecné soudy dostaly v předmětném řízení do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a že by zasáhly do práv, jichž se stěžovatelka dovolává. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 57 odst. 1 a 3, § 58 odst. 1 a § 172 odst. 1 občanského soudního řádu , lze odkázat na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který se v usneseních ze dne 12. listopadu 1999, č. j. 28 Co 156/97 -95 a 28 Co 593/99 -100, také se všemi odvolacími námitkami stěžovatelky vypořádal.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2001