Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
38108.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 234/01
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci návrhu M. Ť., proti protiústavní činnosti zákonodárných orgánů České republiky, konkrétně proti protiústavní činnosti Parlamentu ČR, vlády ČR a prezidenta ČR,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel ve svém návrhu ze dne 11. 4. 2001 podal "ústavní stížnost" proti činnosti zákonodárných orgánů České republiky, konkrétně proti Parlamentu ČR, vládě ČR a prezidentu ČR, neboť v posledním desetiletí schválili řadu zákonů, které jsou údajně v přímém rozporu s Ústavou České republik y a to zejména s Preambulí Ústav y a s jejími základními principy (čl. 1 Ústav y ČR).
Dále stěžovatel ve svém návrhu napadá " zákon o tzv. platu za vykonanou práci a řadu dalších příplatků". Zákon považuje za diskriminační, neboť zákonodárné orgány jím rozdělily společnost na "pány a poddané" a spatřuje v něm porušení Preambule Ústav y. Stěžovatel brojí proti "zákonu o tzv. 13. a 14. platu, o tzv. reprezentaci, dopravě, ubytování, osobním asistentovi, stravném atd.". Dále napadá "zákon o přiznání hmotného zabezpečení občana v době jeho nezaměstnanosti" a "zákon o zdravotním pojištění". Podle mínění stěžovatele se jedná prý o zákony, které se ho dotkly osobně, považuje je v rozporu s Ústavo u a tudíž za neplatné a proto je osobně neuznává.
Stěžovatel se domnívá, že zákonodárné orgány tím porušily čl. 40 -48 Ústavy České republik y, žádá Ústavní soud o projednání předložené stížnosti a o přijetí spravedlivého rozhodnutí.
Ústavní soud shledal, že navrhovatel v podstatě napadá různé, blíže nespecifikované zákony a žádá o přezkoumání těchto právních přepisů z hlediska ústavnosti.
K tomu Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústav y ČR je ochrana ústavnosti. Jako každý jiný státní orgán se ve své činnosti musí řídit principem, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústav y, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d). To mimo jiné znamená, že Ústavní soud musí respektovat své kompetence vymezené především v ustanovení čl. 87 odst. 1 Ústav y, které jsou dále konkretizovány zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a nemůže je překračovat.
Podle ustanovení § 64 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, jsou k podání návrhu na zrušení zákona oprávněny subjekty taxativně vyčtené v uvedeném předpisu.
Fyzická nebo právnická osoba je podle ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) ve spojení s ustanovením § 74 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, oprávněna podat návrh na zrušení právního předpisu toliko spolu s ústavní stížností. Nutnou podmínkou takového návrhu je i to, že uplatněním napadeného předpisu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Je tedy vyloučeno, aby fyzická nebo právnická osoba napadla přímo toliko právní předpis, tzv. normativní právní akt. To je dáno i tím, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu může představovat protiústavní zásah do základních práv a svobod fyzické nebo právnické osoby ve smyslu ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu toliko individuální právní akt a nikoliv právní akt normativní (srov. např. Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., Vydání 1., Praha, C.H.Beck 1997, str. 583,
sp. zn. III. ÚS 246/96
, cit. "Podáním označeným formálně jako "ústavní stížnost" nelze navrhovat zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení. Ústavní stížnost , se kterou zákon č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, spojuje právo podat návrh na zrušení právního předpisu, je právním úkonem, který musí splňovat podmínky stanovené § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. " ).
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. 4. 2001
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj