Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 168/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti společnosti M., zastoupené JUDr. I.K., proti rozhodnutí ministra financí ČR ze dne 15. 1. 2001, čj. 125 945/2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení a 2 d, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí GŘ, čj. 18133/00-32, ze dne 11. 10. 2000. Stěžovatel se v řízení o rozkladu domáhal, aby rozhodnutí - závazná informace, na základě které bylo stěžovatelem vyráběné a na trh dodávané zboží s obchodním názvem "PM, " zařazeno do nomenklatury celního sazebníku do podpoložky bylo zrušeno a věc vrácena k novému prvoinstančnímu projednání, případně, aby bylo přímo rozhodnuto o zařazení tohoto zboží do podpoložky 23091011 celního sazebníku.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že na základě uvedeného zařazení výrobku je zboží zatěžováno základní 22% sazbou daně z přidané hodnoty, což pro stěžovatele vytváří ztrátu konkurenceschopnosti na trhu srovnatelného zboží, kdy dle jeho poznatků až na jednu výjimku je tvořena cena zboží s využitím tzv. snížené 5% sazby daně z přidané hodnoty. Stěžovatel je přesvědčen, že správní orgán při dodržení principu zařazování zboží "podle povahy materiálu a funkce" měl na základě laboratorních výsledků dospět k jiným závěrům, neboť pokud jde o funkci, je zřejmé, že jde o krmivo pro psy, a pokud jde o povahu materiálu, došlo k výkladu citace vysvětlivek k Harmonizovanému systému popisu a číselného označování zboží k číslu 2309, který je v rozporu s pravidly logického uvažování, nebo mimo korektní licenci volného správního uvážení. Stěžovatel dále uvádí, že dle judikatury Vrchního soudu v Praze se účastník takovéhoto řízení nemůže dovolat ochrany ve správním soudnictví, a navrhuje, aby odpovědnost za přezkoumání ústavnosti tohoto rozhodnutí převzal Ústavní soud.

Postavení Ústavního soudu a jeho pravomoci jsou taxativně stanoveny v y ČR a podrobněji rozvedeny v , ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není všeobecným orgánem dozoru nad činností soudů nebo správních orgánů, či další odvolací instancí proti rozhodnutím vydávaných těmito orgány. Ústavní soud v rozsahu mu svěřených oprávnění přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná.

Charakterem rozhodnutí správního orgánu - závazné informace o celním zařazení zboží, se Ústavní soud zabýval již ve svých rozhodnutích,

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

(v souvislosti s posouzením přezkoumatelnosti takového rozhodnutí v soudím řízení dle a násl. ), kdy dospěl k závěru, že v případě závazné informace se jedná o rozhodnutí předběžné povahy vydávané ve správním řízení, ze kterého teprve bude vycházet konečné celní a daňové rozhodnutí, jehož zákonnost případně může být na základě žaloby přezkoumána soudem.

Uvedené se plně vztahuje i na projednávaný případ. V dané věci bylo ústavní stížností napadeno rozhodnutí podkladové, ve kterém je pouze vyjádřeno výchozí stanovisko pro vlastní meritorní správní rozhodnutí. V rámci správního řízení o tomto konečném rozhodnutí má stěžovatel možnost využít uplatněné námitky a případně se i domáhat přezkoumání takovéhoto rozhodnutí soudem. Soud je pak v souladu s ustanovením při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu povinen posoudit i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí, o něž se přezkoumávané rozhodnutí opírá, jestliže pro ně bylo dříve učiněné rozhodnutí závazné. Stěžovatel by tak měl nárok na posouzení zákonnosti dříve učiněného rozhodnutí, tj. rozhodnutí o závazné informaci. (Jak již Ústavní soud uvedl ve věci,

sp. zn.

, uvedená povinnost soudu "přezkoumat subsumované akty - závazná stanoviska, předběžné souhlasy, podkladová rozhodnutí atp., které jsou ze samostatného přezkumu vyloučeny v důsledku inkompetenčního ustanovení jako rozhodnutí předběžné povahy, je předpokládána také v odborné literatuře s poznámkou, že i na přezkum takovýchto aktů se nepochybně vztahuje zásada dispoziční - viz J.B. - L.D. - M.M.: , Komentář, 3. vydání, C. H. B. 1997, str. 735.)

Jak je z výše uvedeného zřejmé, stěžovatel měl v souladu s danou právní úpravou možnost uplatnit proti rozhodnutí, jímž byla vydána závazná informace, opravný prostředek a o jím podaném rozkladu bylo rovněž v souladu s platnou právní úpravou rozhodnuto. I když závazná informace ovlivňuje postavení stěžovatele, neboť na jejím základě je deklarováno zařazení příslušného zboží do celního sazebníku, nejedná se o rozhodnutí, kterým by bylo věci s konečnou platností zasahováno do práv a povinností účastníka řízení a jak již bylo uvedeno, stěžovatel má možnost k ochraně svých práv využít všech dalších procesních prostředků poskytnutých mu právním řádem.

Nelze proto přisvědčit stěžovateli, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, chráněného a odst. 2 d, které není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé řízení, v němž se podle zákona a v souladu s ústavními principy uplatňují všechny zásady správního či soudního rozhodování. V daném případě pak dosud ani věc nebyla obecným soudem pojednána. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby nahrazoval činnost obecných soudů a vstupoval do neskončeného procesu, ve kterém teprve bude s konečnou platností věc rozhodnuta.

S ohledem na uvedené skutečnosti nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2001

JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.

předseda senátu