Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 20/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v plénu ve složení: JUDr. Vojtěch Cepl, JUDr. Vladimír Čermák, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Hollännder, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Vladimír Jurka, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Vladimír Klokočka, JUDr. Jiří Malenovský, JUDr. Vladimír Paul, JUDr. Antonín Procházka, JUDr. Pavel Varvařovský, JUDr. Vlastimil Ševčík a JUDr. Eva Zarembová, ve věci návrhu stěžovatele Ing. J.P., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., na zrušení ustanovení věta první a věta druhá , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (po změně návrhu na zrušení téhož zákona ve znění pozdějších předpisů), podaného spolu s ústavní stížností proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 1999, č.j. -152, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, sp. zn. , t a k t o :

Změna návrhu se připouští.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ústavní stížností napadl v záhlaví označená usnesení Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze ústavní stížností, spolu s níž byl podán návrh na zrušení ustanovení věta první a věta druhá , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatelem původně napadené ustanovení věta první a věta druhá , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších přepdpisů (naposledy , kterým se mění a doplňuje , o konkurzu a vyrovnání), zněla takto: "Soud rozhoduje usnesením. Jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to soud považuje za nutné".

Podle zjištění Ústavního soudu bylo toto ustanovení - obsahově - součástí zákona o konkurzu a vyrovnání již od jeho vzniku. V původním znění zákona o konkurzu a vyrovnání bylo předmětné ustanovení označeno jako věta druhá a třetí a , bylo označeno jako . , byl stejně znějící rozšířen o další tři věty takto: "Přerušení řízení není přípustné. Prominutí zmeškání lhůty účastníkem není přípustné. Předběžné opatření může soud nařídit i bez návrhu."

Ústavní soud usnesením ze dne 14. 10. 1999,

sp. zn.

(

), podle ustanovení řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení citovaného ustanovení předmětního zákona postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle písm. a) y.

Dalším , kterým se mění , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo citované ustanovení ze zákona o konkurzu a vyrovnání ke dni 1. 5. 2000 vypuštěno. , kterým se mění , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, však uvedené ustanovení obnovil v totožném znění v textu (poznámka: "Soud rozhoduje usnesením. Jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to soud považuje za nutné") s účinností dnem vyhlášení, tj. dnem 21. 7. 2000.

Stěžovatel přípisem ze dne 11. 12. 2000, který Ústavnímu soudu došel dne 27. 12. 2000, upravil návrh obsažený v ústavní stížnosti tak, že "návrh na zrušení , věta první, věta druhá , v platném znění (dále jen ZKV) se mění na: návrh na zrušení ustanovení , ve znění " Navrhl, aby Ústavní soud připustil změnu návrhu a dále, aby rozhodl nálezem takto: " I. Ustanovení , ve znění , se zrušuje. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze Čj. -152 ze dne 18. 5. 1999 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze Čj. ze dne 22. 1. 1999 se zrušují".

Ústavní soud se proto zabýval otázkou, zda jsou dány zákonné podmínky toho, aby byla uvedená změna návrhu na zahájení řízení o zrušení citovaného zákonného ustanovení připuštěna ( , o Ústavním soudu, , 2 ).

Dospěl k názoru kladnému.

Ustanovení , o konkurzu a vyrovnání, ve stávajícím znění, je obsahově zcela identické s úpravou ustanovení věta první a věta druhá , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zejména Stěžovatel výše uvedeným přípisem podal návrh na připuštění změny původního návrhu. Předmět ústavní stížnosti je navíc výlučně budován na tvrzeném rozporu mezi uvedeným ústanovením zákona o konkurzu a vyrovnání a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jíž se stěžovatel dovolává. Ústavní soud proto usuzuje, že dosavadní výsledky řízení mohou být podkladem i pro řízení o změněném návrhu ( á contr.)

Za tohoto stavu Ústavní soud změnu návrhu na zhájení řízení připustil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.